Během obřadů Svatého týdne nás naplnila vděčnost za Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného

Postní doba nás provázela křížovou cestou, procházeli jsme pravidelně s otcem Miroslavem ve farnosti Vidnava, Kobylá a Bernartice 14 zastavení, u kterých jsme vždy rozjímali nad utrpením Krista. Vkládali jemu naše prosby, prosili za odpuštění hříchů a zamýšleli se nad svým životem… V kostelích i domovech jsme při svátosti smíření vyznávali své hříchy. Očistili jsme svá srdce, abychom mohli přijmout Krista ve svatém přijímání, ale také se směli s pokorou poklonit před jeho křížem na Velký pátek. Ta chvíle ticha na kolenou, děkování za milost víry, vždy člověka posílí a připomene vděčnost za oběť Ježíše Krista, kterou podstoupil pro nás… Poslední večeři Páně na Zelený čtvrtek jsme prožili ve farnosti Kobylé, Velký pátek ve farnosti Bernartice a Bílou sobotu ve Vidnavě. 

Z fialové do bílé jsme prošli spolu se Zmrtvýchvstalým Kristem a Mojžíšem při vigilii Bílé soboty ve Vidnavě, kdy se otevřely dveře do nebe a moře zavřelo minulost. Otec Miroslav se s nadšením rozvyprávěl o Božím působení skrze Mojžíše, ale i o ženách, které přišly k prázdnému hrobu, slyšely anděla a viděly živého Ježíše. „I dnes v našem 21. století slyšíme Boží slovo a každou myšlenkou, skutkem se zařazujeme, kam půjdeme, až dohoří svíce našeho pozemského života. A dá Pán Bůh, že si dobře vybereme…“ povzbudil nás pan farář a probudil naději, abychom se snažili žít podle Božích přikázání.

 

Jásavé „Aleluja“ znělo při nedělních slavnostních mších v Kobylé a v Bernarticích, při kterých se žehnaly pokrmy. A radost velikonoční otec Miroslav předal také babičkám a dědečkům v pondělí na charitě ve Vidnavě při mši svaté. Nechyběla tradiční pomlázka, která vždy vykouzlí úsměv na tváři.