* Pouť ke sv. Františku ve Vidnavě

Vydáno dne 08. 10. 2018

frantisek_kostel.jpgKaždoroční pouť ke sv. Františku nás vždy vrací k pokoře, k odevzdání se, na chviličku zapomeneme na naše pozemské starosti. Smíme se zadívat  na hlavní kříž v kostele sv. Františka, na přibitého Krista, u kterého stojí světec, který se všeho vzdal a vydal se úzkou cestou ke svému Bohu. Modlitbou i životem oslavoval víru svatou i slávu Boží a našel zalíbení v Bohu milém Spasiteli. Naše pouť se konala na svátek Panny Marie Růžencové v neděli 7.10.2018. A jak jinak začít než před Marií s růžencem v ruce spolu s naším duchovním otcem Miroslavem Kadlecem.


Přítomné byly malé děti, na kterých nám otec Miroslav při kázání vysvětlil, kdo je v nebeském království největší… „Kdy jsem se stal bezstarostným dítětem a vytvořil prostor druhým okolo mne?“ tázal se. „Jsem ten, který musí neustále vysvětlovat, umravňovat, radit, ten, který vždy má poslední slovo?“ Promluvil o svatém Františku, který měl dětské srdce i mysl a který prožil propojení skrze kříž s Bohem. „Kudy chodil, zářil z něj „jiný svět“, pokora, vlídnost, dobrota… I my tyto ctnosti můžeme zadarmo přijmout a jako sv. František připutovat ke Kristu a nechat se přibit na kříž." A také připomenul modlitbu růžence, která nejen oslavuje Pannu Marii, ale proměňuje životy nás všech.
 
Zpívali jsme a modlili se litanie ke sv. Františku i k Panně Marii Růžencové. Otec Miroslav sochu Panny Marie Fatimské pozdvihl a my se s úctou poklonili Královně Nejsvětější.
 
Ať květy lásky rostou v našich srdcích pro slávu Boží, ať oplýváme dětskou myslí, protože ta brány nebeské odemyká. 


 














Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Marie Grabarczyková