Překvapivá odpověď

Do náboženství na faru ve Vidnavě chodí kromě jiných dětí také nově tři malí prvňáčci, kluci dvojčata Pepa s Kubou a Lukáš. Jsou to správní rošťáci, zkrátka kluci, jak se patří. Učíme se o Bohu, který má rád, dává nám život a k němu vše, co potřebujeme. Díky květinkám  (narcis, růže, slunečnice), které děti malovaly, si uvědomujeme, že jsme každý jiný.

Kluci měli za úkol ukázat nějakou věc, která jim něčím připomíná maminku (např. svačina, oblečení…) a tatínka (ořezaná tužka...). Kubík vytáhnul z tašky pouzdro, říkala jsem si: „Maminka mu koupila nové pouzdro a asi mu ho tímto připomíná.“  Kubík z něj vysypal všechny pastelky, tužky a říká: „Tohle mi připomíná maminku.“ „Jo, uhodla jsem,“ pomyslela si. Mezitím Kuba ukázal na velikou šťavnatou jahodu, která je vyobrazena na jeho pouzdře a pokračuje: „Maminku mi připomíná tato jahoda, protože stejně voní jako ona, je šťavnatá a krásná :-).“  „Pěkně jsi to řekl,“ překvapená ho chválím. „Kubíku a co ti připomíná tatínka,“ ptám se dále. Kuba bez váhání ukazuje na svou krásnou vybarvenou žlutou slunečnici. „Tatínek a slunečnice?“ přemýšlím, proč asi… Kubík povídá: „Tatínek mi připomíná tuto kytičku, protože mamince nosí květiny :-).“  

Odzbrojil mě svými odpověďmi, malé děti jsou všímavé, upřímné, mnohdy přemýšlíme o tom, jaký je Bůh, jak asi vypadá a ono se stačí dívat kolem sebe, v dětech vidíme jeho obraz, stvoření, otisk, velikost a nádheru.