Mladí z farnosti Velké Heraltice ve Vidnavě 9.-12.8.2011

Jednoho slunečného srpnového odpoledne se parta mladých lidí z našeho farního spolča z Velkých Heraltic vydala na cestu do Vidnavy. Dvě hodiny uběhly jakoby nic a už jsme stáli před farou ve Vidnavě, kde nás mile přivítala a po faře i zahradě provedla slečna Maruška. A ani důkladná prohlídka kostela sv. Kateřiny nás neminula. Po večeři jsme si šli zahrát volejbal do sportovní haly. Večer jsme si zašli všichni společně na kofolu :)

Druhý den ráno nás čekalo putování na Venušiny misky. Málokomu se chtělo, vždyť poprchávalo a bylo zima. Ale vůle byla silnější a po výstupu z autobusu v Kobylé nad Vidnavkou jsme podle šipek směřovali přes pole a louky k zalesněnému kopci. A co to nevidíme. Jeden, druhý pravák, tam zase klouzek... Nasbírali jsme plno hřibů. Cesta už ubíhala rychleji a před námi se začaly postupně objevovat skalní útvary-náš cíl-s nádherným výhledem do okolí.Jen co jsme se všichni dostatečně pokochali, vydali jsme se na cestu zpět. Přešli jsme Kobylou a v Hukovicích nasedli na autobus do Vidnavy. A následovala večeře-smaženice s hřibama.

Ani jsme se nenadáli a byl čtvrtek. Dopoledne přijela Eva a náš o. Péťa, který nám uvařil rakouské speciality. A odpoledne? Krásný a obohacující výlet do Javorníku na zámek. Po návratu následovala mše sv. ve druhém ze dvou vidnavských kostelů-sv. Františka, sloužena o.Petrem. A pak už se opékalo na farní zahradě a dlouho do noci se povídalo a hrálo a kouzlilo :)

Tři dny utekly jako voda a byl pátek, den poslední-den balení a uklízení. Všichni podali ruku k dílu a fara byla za pár chvil v pucu. Po obědě jsme ještě naposled zahráli nějaké hry a odpoledne, chtě nechtě, jsme odjížděli domů. Nikomu se nechtělo. Cestou jsme se zastavili na poutním místě Maria Hilf u Zlatých Hor, omyli se vodou ze zázračné studánky a pokračovali v cestě domů. A protože čtyři dny byly opravdu málo, hned další týden jsme stanovali na farní zahradě u nás, ve Velkých Heralticích. Opékali jsme, přeukládali jsme otci dřevo na zimu, o. Petr nám vařil v kotlíku nad ohněm...

Ale co je hlavní, zjistili jsme, že ať už jsme kdekoli- ve Vidnavě nebo doma, je nám spolu dobře a když chceme, dokážeme se společně i domluvit. Mnozí z nás mohli být na celosvětových dnech mládeže ve Španělsku, někteří zase mohli prázdninové dny prosedět doma u počítače, u kamarádů, u vody...Ale my si vybrali být všichni pospolu. Kéž nám to vydrží!:) Velké díky patří slečně Marušce za ochotu a starostlivost během celého našeho pobytu na faře ve Vidnavě a o. Děkanovi. Dále o. Petrovi za odvozy do Vidnavy a zpět, za skvělé obědy, které nám vařil,za snahu probudit naši farnost a za povzbuzení, které ač asi neví, nám dává ...a taky za trpělivost, kterou s námi už 9.rok má:) V neposlední řadě patří dík všem níže podepsaným :)

Na viděnou zase někdy ve Vidnavě se těší Štěpánka, Anička, Eva, Pavel, Maruška, Marek, Míša, Aneta, Katka, o.Petr a možná i někteří další :).