* JAK BYLO NA DIECÉZKU?

Vydáno dne 12. 03. 2005 (2858 přečtení)

"Přišli jsme se mu poklonit" - tak zní motto letošního celosvětového setkání mládeže v Kolíně nad Rýnem. Ve stejném duchu se neslo i to letošní setkání mládeže diecéze ostravsko-opavské s Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem, které se konalo v sobotu 12. března v Jablunkově.



Poté, co část zájemců našeho děkanátu onemocněla a část nevyjela kvůli nepříznivému počasí, nakonec jediným autem vyrazila ještě v pátek vstříc neznámým dálkám (za vydatné modlitební podpory) "odvážná" skupinka pěti poutníků za účelem podpořit diecézní setkání účastí i službou. Cesta byla dlouhá a dramatická, ale její čas nám krátil zpěv za doprovodu kytary i modlitba - nejednou jsme totiž míjeli místa, kde se povalovala auta kolem silnice jako rozházené hračky. Nakonec jsme však, díky Bohu a Andělům Strážným, v pořádku dorazili do jablunkovského kláštera sester Alžbětinek, odkud nás již netrpělivě vyhlížel otec Vít Zatloukal. Ten nás se svým věrným týmem laskavě přivítal, občerstvil a následně i ubytoval. O brzkém sobotním ránu jsme se setkali s ostatními pořadateli při společných chválách a vydatné snídani. Jesenický děkanát měl na starosti výdej jídla a věříme, že jsme obstáli se ctí a navíc se aktivně podíleli na dobré náladě panující celému setkání. Svými hesly "Kdo má kuráž, dá si guláš!" nebo "Vítám borce, nesu porce!" jsme lákali hladové a vymrzlé davy mládežníků (mimochodem, bylo jich prý na čtyři sta) na teplý čaj a polévku s chlebem, kterou připravovaly šikovné paní kuchařky v místní školní jídelně. K zakousnutí byly také výborné diecézní domácí buchty všech kategorií i rozměrů - a že jich bylo opravdu požehnaně! Ale abychom nezůstali jen u žaludků - poutníci měli možnost nasytit zejména svá srdce během připraveného programu, jenž byl koncipován jako dobrodružná cesta Tří králů po zemi judské. Dvacetičlenné skupinky se vydávaly stejně jako oni za hvězdou, jež je provedla částí Jablunkova, abychom všichni poznali nejen místní krásy, ale i česko-polské nářečí "ponašemu". Na svých zastaveních měli potom možnost se seznámit s falešnými mudrci a věštci vykládajícími horoskopy, prostým lidem, jenž je obdaroval svou moudrostí a pečenými pamlsky, žebrákem ukazujícím cestu a samotným (vždy udiveným) králem Herodem. Byli taktéž zkoušeni a následně prohnáni Herodovými vojáky, aby se o kousek dál ohřáli u čaje a malého ohníčku pastýřů a konečně zavítali do útulné stáje, kde se poklonili Ježíškovi v monstranci. Jemu pak odevzdali své vzácné dary (velikonoční přání pro místní obyvatele a příspěvek bulharským dětem na cestu do Kolína). Následoval pochod ke kříži, kde je již čekali andělé, aby jim ukázali novou cestu zpět "do své vlasti". Na posledním zastavení potkali otce biskupa rozdávajícího nejen plody svého charisma, ale i balíčky "katolických čipsů" z Bílé Vody a malé medailonky s citátem jako upomínku na společné setkání. Po dobrém a vydatném obědě se v klášterní kapli promítaly zajímavé videoprojekce a celá akce vyvrcholila společným slavením mše svaté koncelebrované otcem biskupem a přítomnými kněžími. Před bohoslužbou se ve vyzdobeném a lidmi přetékajícím chrámě také zpovídalo. Po závěrečném požehnání jsme se rozloučili mezi sebou navzájem i s domorodým obyvatelstvem Jablunkova, když jsme jim osobně roznesli vytvořená přáníčka přímo do poštovních schránek jejich domovů. Průběh celého setkání bych hodnotil jako pokojný a obohacující (stejně jako návrat domů), o jeho vydařenosti by však měli mluvit účastníci z řad návštěvníků. Milé jednoznačně bylo, že navzdory ošklivým předpovědím televizních rosniček, se na nás z nebe usmívalo sluníčko. A věřím, že nejen ono! :-)



Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Martin Rýznar