Otec odpovídá staršímu synovi něžně: „Dítě… ty jsi stále se mnou.“ To je vyznání blízkosti. Starší syn si stěžuje na nedostatek, ale přehlíží to největší – přítomnost otce. Kolikrát i my hledáme mimo to, co už máme. Toužíme po mimořádných zážitcích, silných duchovních zkušenostech, a přitom přehlížíme každodenní Boží blízkost. Žalm 139 vyznává: „Kam odejdu před tvým duchem?“ Bůh je přítomen v každé situaci – v práci, v rodině, v tichu i v chaosu. Ne vždy ho cítíme, ale jeho přítomnost není závislá na našich pocitech.
Sv. Terezie z Avily připomíná, že Bůh přebývá v nitru duše jako v krásném zámku. Nejsme nikdy skutečně sami. Kdy se cítím od Boha vzdálený? Je to skutečná vzdálenost, nebo jen zastřený pohled? Možná největším zázrakem není mimořádná zkušenost, ale vědomí, že „On je zde“. Zkus dnes během dne několikrát vědomě říct: „Bože, vím, že jsi se mnou.“ Jednoduchá věta může proměnit obyčejný den a pomodli se Žalm 139.
