Tato věta je ohromující. Otec říká staršímu synovi: všechno je tvé. Nejen část. Ne odměna. Všechno. Být doma znamená žít z dědictví, ne ze strachu. Znamená vědět, že nejsem nádeník, ale dědic. Sv. Pavel píše: „Jsi-li dítě, pak i dědic – dědic Boží“ (Řím 8,17). Někdy však v církvi žijeme jako cizinci. Jako ti, kdo jen plní povinnosti. Chybí nám vědomí, že jsme doma. Že smíme svobodně přistupovat k Otci. Domov je místo bezpečí. Místo, kde nemusím předstírat. Místo, kde mohu růst. Církev není dokonalé společenství bez chyb, ale je to prostor, kde Bůh dává své dary. Vnímám se jako dědic, nebo jako otrok? Žiji z Boží štědrosti, nebo z mentality nedostatku? Řekni dnes někomu, co pro tebe znamená víra. Sdílená víra posiluje vědomí domova.
