Velikonoce ve farnostech otce děkana

Oslava Kristova vzkříšení nám vždy přináší radost, naději a dává novou sílu k životu s Bohem. Pán Ježíš vstal do života věčného a Jeho nabídka pro nás je, jít stále dopředu za Ním. A neohlížet se do minulosti, nevcházet do budoucnosti, ale právě teď žít s Ním v přítomnosti a být v Jeho blízkosti v každodenní práci, při setkávání s bližními, u modlitby…

Z povzbuzujících slov a myšlenek otce děkana při kázáních ve Svatém týdnu si každý mohl vybrat slovo Boží pro sebe.  Ať už z promluvy o zotročení hříchem nebo o víře, která postupně v nás zraje. Tak i o Panně Marii, která by si tolik přála mít Ježíše po jeho smrti znovu po svém boku… Ježíš ji pozval do nebeského království a ona s radostí v srdci jeho pozvání přijala a na zemi ho následovala.  I nás vzkříšený Kristus zve. My mnohdy stavíme svou víru na našich přáních, tužbách, potřebách…Přáli bychom si, aby nám Bůh sloužil a pozemsky plnil naše přání….Apoštol Pavel nám ale říká:  „Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi.“ 

Otec děkan také nezapomněl v homilii vyzdvihnout papeže Jana Pavla II. a papeže Jana XXIII., kteří budou v neděli 27.4.2014 v Římě svatořečeni. Otec Miroslav nám pověděl o své mamince, která má k papeži Janu Pavlu II. velmi blízký vztah. Když sedm let opatrovala svého manžela s Alzheimerovým onemocněním a on ji nepoznával, začala jí docházet síla a padala pod tímto nelehkým křížem. Přitahovalo ji to k obrazu zesnulého papeže Jana Pavla II., který visel v jednom z pokojů. Začala ho prosit o pomoc a svá trápení mu každý den svěřovala. Jan Pavel II. její prosby vyslyšel, nejen, že tento kříž s novou silou a nadějí zvládala, ale i manželův stav se zlepšil. Také začala být oporou druhým lidem a mnohem více chápala smysl utrpení, díky kterému se můžeme přibližovat k Bohu. Dodnes se k němu modlí a má ho velmi ráda. Otec Miroslav nás vyzval, abychom nezapomínali na své patrony, kteří nejen chrání, stejně jako andělé strážní, ale i vnukají, napomínají a pomáhají.

Před Velikonocemi  věřící nejen z okresu Jeseník navštívili svátost smíření na faře ve Vidnavě i v jednotlivých kostelích, nechyběly návštěvy nemocných s pomazáním. Velkou radostí byly také přípravy na Velikonoce, ať už přípravy liturgie, rozvoz svatých olejů do farností, nácvik zpěvů nebo úklidy kostelů, na které se vždy těšíme, zdobení, umývání, praní, žehlení, leštění…to vše naše chrámy zkrásňuje a přidává na hezké atmosféře při bohoslužbách, zvláště bílá barva na oltářích rozjasňuje a symbolizuje čistotu, která má být v našich srdcích. 

 

V neděli na Zmrtvýchvstání se odpoledne v 17:00 hodin konal dětský velikonoční koncert v kostele sv. Františka ve Vidnavě, vystoupil flétnový soubor Písklata ze Žulové. Na Velikonoční pondělí po mších nechyběla pomlázka. Babičky i všechny ženy se rozveselily a otci Miroslavovi nadělily výslužku v podobě velikonočních sladkostí. 

A co dodat na závěr? Poděkování Kristu vzkříšenému, že je tichý, trpělivý, milostivý nám hříšným a že to na nás zkouší znovu a znovu…  a jediné, po čem touží, je naše odevzdání se Jemu. A pak nás pouští do světa a nechává nás samostatně pracovat na Jeho vinici a nést plody lásky… Přeji nám všem, ať neseme plody lásky a ve víře vytrváme až do konce.