V pátek 29. května 2026 se kostel sv. Kateřiny ve Vidnavě připojil k celorepublikové Noci kostelů. Od 17 do 19 hodin se náš chrám proměnil v místo plné setkání, duchovní hudby a objevování skrytých koutů. Že je o tuto akci ve Vidnavě zájem, potvrdila i skvělá účast – společně jsme napočítali 112 návštěvníků.
První příchozí, který překročil práh kostela, měl jedinečné privilegium – v sakristii vlastnoručně spustil zvon, jehož hlas se hrdě rozlehl celou Vidnavou. Byl jím host z blízkého Polska, kterého tato nečekaná výsada nesmírně potěšila.
Největším lákadlem byla jako již tradičně vyhlídka z kostelní věže, odkud se lidem naskytl nádherný pohled na město a jeho malebné okolí. O to větší překvapení a úsměvy na tvářích návštěvníků vyvolalo, když se přímo během jejich vyhlídky zvon nečekaně znovu hlasitě rozezněl.
Velké poděkování za hladký průběh a bezpečnost na věži patří paní učitelce Janě Paličkové, která zde zodpovědně držela dozor, a také paní Jarce Kubáňové za její neocenitelnou pomoc.
Zatímco lidé procházeli chrámem, kde byla na každém kroku popsaná jeho bohatá historie, prostorem se linuly tóny křesťanských písní. O živý doprovod na varhany, kytaru a flétnu se po celé dvě hodiny starali Josef Kubáň a Marie Grabarczyková.
Velkou pozornost poutala nově připravená nástěnka věnovaná svatému Šarbelovi libanonskému světci, která mapovala i jeho zázraky z letošního roku 2026. Mnozí z nás se k němu rádi modlíme litanie, návštěvníci si domů mohli odnést text modlitby za zázrak.
Na oltáři Božského Srdce Ježíšova byla k dispozici kniha o eucharistických zázracích ve světě, ve které si lidé se zájmem listovali.
A protože náš zvon ve Vidnavě je zasvěcen svaté Janě z Arku, byly pro zájemce nově vytištěny kartičky s její modlitbou a fotkou. Nechyběl k nahlédnutí i životopis a obraz.
U sochy Panny Marie byla možnost se v tichosti pomodlit a svěřit jí své osobní radosti i bolesti.
V kostele všechny příchozí s úsměvem vítal pastorační asistent Martin Grabarczyk, který ochotně poskytoval veškeré potřebné informace. Nikdo neodcházel s prázdnou – lidé si s sebou na cestu odnášeli duchovní slovo povzbuzení, poutnické novinky a také kapesní kvarteto, ve kterém je vyobrazen i náš vidnavský kostel. S Martinovým přivítáním se navíc pojil dojemný příběh. Jednu z přicházejících žen pobídl, aby si z košíčku nahodile vytáhla lísteček s Božím slovem na cestu. Žena ho poslechla, lístek si vytáhla a hned si ho přečetla. Nahrnuly se jí slzy do očí a rozplakala se dojetím. Nemohla pochopit, že text na malém papírku tak neuvěřitelně přesně a trefně hovořil přímo do její současné životní situace.
Mezi návštěvníky panovala milá a usměvavá nálada. Zvláštní radost vyzařovala jak z nevidomého Honzy, tak i z místních rodáků, kteří Vidnavu rádi navštěvují.
Na Noc kostelů se těším každý rok. Potěší mě, že se vše důkladně v kostele uklidí. I místa, kam se málo chodí. Vysají se schody na věž a vždy se připraví pro návštěvníky něco nového. To nejkrásnější je samotné setkání s lidmi. Ta lidská blízkost a radost nás vždy znovu naplní a potěší. A co teprve Ježíšova radost ve svatostánku… Třeba nevědomě jsme si každý odnášeli Boží požehnání.
Otec Miroslav děkuje všem, kteří přiložili ruku k dílu, i těm, kteří do kostela sv. Kateřiny přinesli své otevřené srdce. Dá-li Pán, příští rok se zase těšíme na viděnou.
