Řehoř
Veliký
Papež Řehoř Veliký byl
impozantní osobnost - byl to velký státník, vynikající teolog a otec
středověkého papežství. Jako syn zámožného a zbožného římského senátora
se ve věku asi 30 let stal prefektem města (což byl nejvyšší občanský
úřad). O rok později se však rozhodl zasvětit život Bohu. Prodal mnoho
svých výnosných nemovitostí a založil šest klášterů na Sicílii a jeden -
kde pod ochranou sv.Ondřeje sám našel domov - v Římě. Tam se uchýlil
jako mnich, aby se oddal životu vyplněnému posty a rozjímáním. Roku 585
se stal rádcem papeže Pelagia, jehož nástupcem se r.590 stal.
Řehoř musel čelit řadě nesnází. Řím trpěl hladomorem,
umocněným skutečným morem. Řehoř zreorganizoval správu církevních statků
a příjmů, které z nich plynuly, použil ke zmírnění následků bídy a moru.
Roku 568 vpadli do Itálie Langobardi a plenili poloostrov. Řehoř s nimi
r.592 uzavřel mírovou smlouvu.
Podporoval misijní činnost, jejímž účelem bylo obrátit
Langobardy na víru, a vyslal také misionáře k Vizigótům do Španělska, k
Frankům do Galie (dnešní Francie) a k Anglosasům do Anglie. Na trhu s
otroky v Římě prý uviděl pár anglických chlapců na prodej a jejich krása
na něj zapůsobila tak, že zvolal, že toto nejsou Anglové, ale andělé.
Roku 596 pověřil sv.Augustina, jednoho z mnichů v klášteře sv.Ondřeje,
vedením misie v Anglii a opatřil mu pomocníky. Obrácení Anglie na víru
bylo jedním z velkých úspěchů jeho pontifikátu.
Liber Regulae pastoralis, který Řehoř r.591 napsal, aby
vysvětlil úřad i povinnosti biskupa, byl ještě za jeho života přeložen
do řečtiny, více než dvě století nato Alfrédem Velikým do anglosaštiny a
pro středověkou církev se stal textem zásadního významu. Řehoř napsal
rovněž řadu slavných homilií a komentářů; díky těmto textům se stal
jedním z církevních učitelů.
Řehořova úloha patrona zpěváků má původ v jeho práci v
oblasti liturgie - gregoriánský chorál je pojmenován po něm. Sám se
podílel na vypracování latinské liturgie a založil v Římě zpěváckou
školu. Je autorem řady modliteb.
Řehoř měl po většinu života chatrné zdraví a v
posledních letech trpěl dnou a žaludečním katarem. Zemřel r.604, když
Řím opět sužoval mor a hlad. To, že se sám označoval za „služebníka
služebníků Božích” dokládá jeho skromnost; skutečnost, že tohoto výrazu
začali užívat všichni papežové, kteří přišli po něm, názorně odráží jeho
zásadní význam pro historii papežství a západní církve.
Narodil se kolem r.540 v Římě.
Kolem r.572 se stal římským prefektem.
Roku 573 založil kláštery na Sicílii a v Římě.
Roku 590 byl zvolen papežem.
Roku 596 poslal misionáře do Anglie.
Zemřel r.604 v Římě.
Svátek : 3.září
Kult : Vznikl záhy a hojně se rozšířil.
Je vzýván rovněž : když hrozí nebezpečí moru.
Atributy : Biskupská berla, holub, tiára.
|