Anežka Česká

     královská dcera, abatyše OSCI narozena: roku 1207 [1205, 1211?] v Praze, v Čechách zemřela: 2. března 1282 v Praze
     Více než 700 let po její smrti prohlásil papež Jan Pavel II. českou královskou dceru za svatou. Kanonizace se konala 12. listopadu 1989 v Římě za účasti více než 8000 poutníků z Čech a Moravy. Papež chtěl poukázat na Anežčiny ctnosti: pokoru a dobrovolnou chudobu.
     Anežka se narodila r. 1207 (snad také r. 1205 nebo r. 1211) jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. Z politických důvodů byla už jako malé děvčátko dvakrát zasnoubena. Jednou s Boleslavem Slezským, jednou se synem Štaufského císaře Bedřicha II. Svazky však byly rovněž z politických důvodů zrušeny. Anežka, která se oddala křesťanskému a asketickému životu byla proto velmi šťastná. Jejími vzory byly už dávno František z Assisi a jeho společnice Klára z Assisi, se kterou udržovala Anežka písemně vřelé přátelské vztahy.
     Když měla být Anežka znovu obětována politice a měla se provdat buď za Bedřicha II. nebo za anglického Jindřicha II., určila si svůj osud sama. Její bratr Václav I. ji daroval pozemky na břehu Vltavy na Starém Městě, kde roku 1231 zahájila z finančních zdrojů svého královského věna výstavbu velkolepě pojatého kláštera minoritu nejenom mužské, ale i ženské větve, který se stal nejstarším klášterem II. řádu sv. Františka severně od Alp. Spolu s matkou Konstancií založila také roku 1233 u kostela sv. Haštala na Starém Městě pražském špitál sv. Františka z Assisi, první svého druhu v Čechách, jemuž darovaly i kostel sv. Petra Na Poříčí se dvorem a několik vsí.
     Dne 11. června 1234 vstoupila třiadvacetiletá Anežka spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera Na Františku, a to za účasti královského páru, sedmi biskupů a plejády české aristokracie. Tento její čin vzbudil tehdy pozornost v celé Evropě, protože odmítla nejen nabízený sňatek s císařem, ale stala se vůbec první královskou dcerou, která vstoupila do chudého řádu sv. Kláry. Papež Řehoř IX. nešetřil chválou a rady jí udílela i zakladatelka řádu sv. Klára, která ji nazývá »sestrou ze všech nejmilejší«. Několik měsíců po složení věčných slibů se Anežka stala z rozhodnutí Řehoře IX. abatyší kláštera. V této funkci setrvala až do smrti, i když v souladu se svou pokorou se v roce 1238 vzdala tohoto označení a přijala jen titul „soror maior" (tj. starší sestra).
     Ani jako klariska nezapomínala Anežka na špitální bratrstvo, které založila. Na její žádost změnil papež Řehoř IX. bullou Omnipontes Deus ze dne 14. dubna 1237 toto bratrstvo v samostatný řád s řeholí sv.Augustina. Řád vsak zůstával i nadále závislým na klášteru Na Františku. Anežka listem ze dne 15.dubna 1238 se vzdala hospitálu i jeho statků ve prospěch Sv.otce, který téměř obratem dne 27.dubna 1238 další bullou vše odevzdal velmistru a bratřím nového řádu. Tím bylo osamostatnění jediného ryze českého mužského řádu - řádu křížovníků s červenou hvězdou - dokončeno.
     Anežka pokračovala dále v budování klášterního areálu Na Františku. Zároveň opakovaně urovnávala spory mezi králem Václavem I. a je¬ho synem Přemyslem Otakarem II. a českou šlechtou. Umírá pro zem v nejtěžší době, v pondělí dne 2. března 1282. Po několik dní přicházeli k jejímu vystavenému tělu nesčetné zástupy lidí, kteří ji již za života pokládali za svatou. Po její smrti došlo kolem ní k mnoha zázrakům, které však tenkrát nenapomohly k jejímu svatořečení.