Od nejstarších dob církve
hráli světci klíčovou úlohu prostředníků mezi Bohem a lidmi, ochránců a
původců zázračných uzdravení. Církev uznává nové světce i dnes - jak
proto, že svůj život v nejvyšší možné míře zasvětili křesťanské víře,
také pro osobní zjevení některých z nich nebo pro zázraky, které
vykonali. Třebaže zázraky zůstávají při kanonizačním procesu nezbytným
důkazem, nové kulty, zahrnující často i zázračná uzdravení, vznikají
dále. mnoho světců z dob minulých je nadále uctíváno a uznáváno jako
patroni a ochránci, jiní, kteří byli v roce 1969 z oficiálních kalendářů
svatých odstraněni, protože byli považováni za pouhé výmysly, nás
nepřestávají vzrušovat a uvádět v úžas.
Někteří světci - zejména sv.Valentin, svatý Kryštof a
svatý Mikuláš - mají své pevné místo v lidové kultuře Západu a mnoho
dalších bylo dlouho mocným zdrojem inspirace umělcům. Znalost jejich
kultu a legend, které se k nim vážou, nám proto umožní lépe pochopit
některá z největších uměleckých děl, jaká kdy člověk vytvořil.
Po celou historii západní církve bylo uctívání světců
nedílnou a velice oblíbenou součástí náboženského života. Toto uctívání
nacházelo vnější výraz v kultech, ve zbožné oddanosti světcům jakožto
služebníkům Božím, nad kterou byla jen vyšší oddanost Bohu.
Od počátku církve nabyly ostatky, tj.tělesné pozůstatky
světců a v některých případech jejich oděvy a dokonce i nástroje, jimiž
byli mučeni, významu připomínajícího význam talismanů. Přenášením
ostatků (jejich nové, obřadné pohřbívání, často na jiném místě) mohlo
být příčinou pořádání důležitých obřadů, které mohli opět vést k novým
zázrakům a ty zase ještě k větší oblibě příslušného světce a jeho
uctívání. Štědré dary poutníků hledajících pomoc a přímluvu umožňovaly
výstavbu nádherných bazilik a jejich bohatou výzdobu.
|