Otec říká: „Musíme se radovat.“ Ne jako povinnost, ale jako odpověď na život. Radost zde nevychází z pohodlí, ale z návratu ztraceného. Křesťanská radost není naivní optimismus. Rodí se i uprostřed těžkostí. Je zakořeněna v naději, že Bůh jedná. Sv. Pavel píše z vězení: „Radujte se stále v Pánu“ (Flp 4,4). To není ignorování bolesti, ale důvěra, že poslední slovo má život, ne smrt.
Co mi v životě radost bere? Možná nevyřešené konflikty, únava, zklamání. A co mi ji dává? Vztahy, smíření, vědomí smyslu. Radost často přichází skrze darování sebe. Zkus dnes někomu vědomě přinést radost – slovem, drobným skutkem, pozorností. Radost je rozhodnutí důvěřovat, že Bůh vede příběh dál.
