Čas utíká, ručičky hodin se stále posunují, měsíc za měsícem se střídá, dny v týdnu i léta se nám zapisují a každý den zkušenostmi naplňují. Koloběh života má přesná pravidla a vzpomínky ty zůstávají. Kolik už uteklo let, kdy Pán Ježíš chodil po této zemi, učil, pomáhal, pravidla dával? Každý zná jeho jméno, příběh, kdy se v Betlémě narodil, na kříži umírá a pak třetí den nám nebe otvírá. Velikonoce, Svatý týden, kde se vše důležité připomíná a „ALELUJA“ v neděli zpívá. Eucharistii nám ustanovil, hříchy naše na sebe vzal, Pannu Marii nám dal, umřel a z mrtvých vstal, naději na věčný život zanechal.
Nová svíce, paškál, svítí nám, tma se proměnila a světlo září dál. Otec Miroslav nás do příběhů živě vzal a zpovídal. O Mojžíši hovořil, o ženách, které viděly, slyšely a Ježíše poznaly. Nemáme se proč bát, život přijímat, i když zkoušky přicházejí a na zem nás mnohdy srážejí. Pán Ježíš je kotvou naší, pevným přístavem. Zvedejme ruce jako Mojžíš a volejme, Bohu vše od srdce říkejme a nepřestávejme důvěřovat. Jeho příběh nezanikne, je živý, spravedlivý, svatý, vyvolený. Vládce nejvznešenější, soucitný a milosrdný. Aleluja v srdci vepsané měj, bližnímu pomáhej, věř a svůj kříž věrně nes.
