Zdrávas Maria, milostí plná, Pán s Tebou, požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života Tvého - Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naši. AMEN

 

Domů

 

 

Jan Křtitel



prorok, předchůdce Páně, narozen:6 měsíců před Kristem narození : v Ain-Karimu u Jeruzaléma, zemřel: v polovině 1. století v Jeruzalémě(?)patron Malty, Burgundska, Provence; Florencie, Amiens; tkalců, krejčích, kožešníků, koželuhů, barvím, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, architektů, zedníků, kameníků, majitelů biografů, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků, zpěváků; vinné révy; domácích zvířat, ovcí a jehňat; při abstinenci; proti padoucnici, bolestem hlavy, chrapotu. závratím, dětským nemocem; proti strachu; proti krupobití; karmelitánů; maltézských rytířů (johanitů).
Ježíš řekl jednou o Janu Křtiteli: „Mezi těmi, kteří se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel." Na tomto výroku Kristově spočívala také velká úcta, která začala brzy po prorokově smrti. Se světcovou památkou a svátkem -u něho je to den narození - se pojí po staletí všude na světě mnohé lidové zvyky. Jan Křtitel přišel na svět asi půl roku před Kristem. Rodiče Alžběta a Zachariáš byli už pokročilého věku; Alžběta totiž byla neplodná, nemohla počít dítě. Jednoho dne se zjevil Zachariášovi v chrámě archanděl Gabriel a zvěstoval mu narození syna, který má dostat jméno Jan. Když Zachariáš žádal od Gabriela znamení pravdivosti proroctví, nechal ho Gabriel oněmět a ohlásil mu, že se mu zase vrátí řeč při narození dítěte. A tak se i stalo. Když Alžběta, k úžasu okolí, porodila ve vysokém věku dítě, nabyl Zachariáš zase řeči. Nato ohlásil: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid... A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, připravit mu cestu." Lid naslouchal Zachariášovým slovům, ale nerozuměl jim. Když bylo Janovi 30 let, odešel do pouště a k Jordánu a hlásal všude příchod Mesiáše, Vykupitele. Kázal ohnivě a uděloval křest pokání. Pak se objevil u Jordánu sám Ježíš a dal se Janem pokřtít. Křtitel řekl pak lidu: „Ejhle Beránek Boží, který snímá hříchy světa." Ve stále rostoucí popularitě Jana Křtitele spatřoval panovačný, krutý král Herodes Antipas nebezpečí pro sebe a svůj trůn. Když pak Jan odsoudil i veřejně, že král opustil svou první manželku a oženil se s ženou svého bratra, události dostaly spád. Herodiada, druhá Herodova manželka, uražená ve své ješitnosti, štvala krále stále více a požadovala dokonce Křtitelovu popravu. Sáhla ke lsti. Když si měla její dcera něco přát od Heroda, královna ji navedla, aby si vyžádala Janovu hlavu. Herodes nařídil stětí Jana Křtitele. Po popravě předala Salome své matce Herodiadě mučedníkovu hlavu na míse. Scéna se stala později motivem mnoha umělců, např. Lucase Cranacha Staršího. Rok smrti byl asi v polovině 1. století. Jan Křtitel byl pochován v Samařsku. Jeroným později potvrdil pohřebiště v jednom ze svých spisů. V další době tvrdila města Konstantinopole, Damašek i Emesa, že mají Janovu hlavu. Ve 4. století byl postaven nad hrobem v Samaří kostel, jehož trosky byly odkryty v r. 1931.
Úcta a tradice: po staletí je Janův den důležitým svátkem v kalendáři: to ovšem souvisí hlavně s tím, že 24. červen, doba slunovratu, je nejdelším dnem v roce. Především ve středověku patřil Janův den k nejvýznamnějším svátkům, slavil se poutěmi, procesími a lidovými slavnostmi. Některé zvyky odpovídají podobným při zimním slunovratu, často jsou to zvyky z pohanské doby. Tak se zvláštní účinek přičítá třezalce, která kvete v tuto roční dobu zářivé žlutě; přičítá se jí ochrana proti zlým duchům a ďáblu, ale i proti krvácení, nemocem žaludku a jater a proti otevřeným ránám. Jsou kraje, kde třezalka, ale i podobně kvetoucí rostliny jako arnika nebo vstavač se vijí do věnců a světí v kostele. Nejznámějším zvykem o svátku sv. Jana je asi takzvaný svatojánský oheň, který se zapaluje v předvečer 24. června. Od 10. století se při něm prokazatelně pije svatojánská „láska", víno, které bylo posvěceno v kostele; tančí se, veselý ruch vládne celý den. I vodě a studni se na sv. Jana věnuje zvláštní pozornost. Dodnes se zdobí v některých oblastech v ten den kropenky. Zvláště slavnostně se to slaví ve Wundsiedelu ve Smrkovém pohoří (Fichtelgebirge), ve městě, které má skoro 30 studní. Také místo Spalt ve Francích má svůj vlastní Janův svátek; uvádí se zde každých pět let slavnost „norimberský Reis" (Reis je zde válečné tažení), která upomíná na osvobození města v 15.století. Zdejší obyvatelé vzpomínají této události průvodem, svatojanským kázáním a koncertem. V Harzu je opět několik let živý prastarý obyčej pouličních slavností o sv. Janu.
Znázorňování: život a působení Jana Křtitele inspirovaly umělce po všechny časy; především ve středověku vznikla řada významných znázornění. Jedno z nejznámějších je s beránkem na isenheimském oltáři v muzeu Unterlinden v Colmaru. Rovněž s beránkem namalovali Jana Křtitele Caravaggio (Veřejné umělecké sbírky, Basilej) a Tizian (Benátky, Accademia). Často má Jan Křtitel u sebe hůl, někdy s nápisem „Beránek Boží". I Ježíšův křest a Jan při kázání; patří k častým znázorněním krásný příklad scény kázání je od Jana Brueghela (Stará obrazárna, Mnichov). Široký prostor uměleckého znázorňování zaujímá zavraždění proroka Jana. Stětí ukazuje mezi jiným malba od Terbrugghena (Prado, Madrid). Jinou scénou je předání hlavy Salome nebo Herodiadě. Vůbec nejslavnějším znázorněním je asi malba Lucase Cranacha Staršího: ukazuje Salome, jak nese mísu s Janovou hlavou (Lisabon, muzeum).

 

NAVRCHOLU.cz