* Dopis otce biskupa nemocným

Vydáno dne 28. 03. 2017

biskup.JPGMilovaní bratři a sestry,

chci Vás srdečně pozdravit a vlít do Vašich životů trochu pravé křesťanské naděje. Máte účast na Kristově utrpení, a jak dobře víte, skrze toto utrpení Božího Syna, který nám byl dán pro spásu celého světa, se vše proměnilo a my si skrze Jeho splnění Otcovy vůle můžeme uvědomit, co to znamená, když tak jako On umíme říci: ne má, ale Tvá vůle ať se stane.


Nemoc je utrpení, bolest, změna života, ale je moc důležité tuto situaci přijmout a ztotožnit se s ní. Nemoc a bolesti nejsou jen mojí záležitostí. Přijetím bolestí vlastně mohu spoluvytvářet prostor pro záchranu hříšníků a také celého světa. Máme účast na Kristově kříži. Už jsme si uvědomili, že je to vlastně pozvání a svým způsobem i vyznamenání, že můžeme mít účast na Jeho kříži? Naši přátelé nám sice přejí uzdravení, modlí se za nás, ale my jako odpověď na tento projev lásky chceme své bolesti a utrpení obětovat za ně. A samozřejmě můžeme svou nemoc obětovat i za potřeby současného světa. Kolik je ve světě ohnisek násilí, válek, utrpení. Ano, moje nemoc může být pomocí. Je zapotřebí nových kněžských a duchovních povolání. Zase jsem na řadě já se svou nemocí. Pane, přijmi mé bolesti a probouzej touhu po kněžství, zasvěceném životě. Kolik nevinných děti umírá denně i v naší vlasti rukama lékařů, když rodiče řeknou: „My tě nechceme.“ Kolik je mezi lidmi nenávisti a hněvu. Zase: Pane, ukaž jim svou lásku. Je tolik oblastí, kde můžeme být svou nemocí nápomocni ke změně. Moc Vás prosím o modlitbu také za mě a za všechny služebníky církve. Prosím o modlitbu za mladé lidi - letos v srpnu se sejdou z celé naší vlasti v Olomouci. Využijte času, který Vám Pán ve Vaší nemoci dává. Velmi silně vnímám, že jste v mé službě naší diecézi velkým zázemím a pomocí. Takže nakonec: Velké díky za Vaši pomoc, za Vaši obětavost, za Vaši lásku.

Ze srdce Vám všem žehnám.
+František Lobkowicz

Duchovní slovo
o. ThLic. Vojtěch Mičan
duchovní správce v domově pro seniory - Frýdlant nad Ostravicí

„Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.“(Mt 4,23)  Jak Ježíš uzdravoval? Především vůči postiženým projevoval osobní lásku, soucítil s nimi. Věnoval se jim většinou individuálně a vyváděl je z jejich osobní i společenské izolace. Vyžadoval od nich víru, důvěru a vyzýval je k aktivitě. Čtěme a uvažujme o jeho jednání při uzdravování v evangeliích! Jak např. uzdravil chromého (Mk 2,1-12)? Ocenil víru přátel, uvolnil jeho nitro odpuštěním hříchů a přikázal, aby vstal a odešel i se svým lůžkem domů. Jednejme podobně!
 
Když jsme před léty začínali soustavnou duchovní službu v Domově pro seniory ve Frýdlantě n. Ostravicí, usilovali jsme především o kontakt a rozmluvu s lidmi všude, kde to jen šlo (při společenských akcích, při ergoterapii, na chodbách, na pokojích, na výletech mimo ústav). Poznávali jsme tak stále více problémy i neduhy mnoha uživatelů Domova a mohli na to reagovat i při bohoslužbách. Ty zpočátku navštěvovali jen katolíci, postupně přibývali i křesťané jiného vyznání. Po letech se stále častěji setkáváme s tím, že nově příchozí se ve stáří a v nemoci rozpomínají na víru svého dětství a s radostí ji obnovují, aby mohli s ostatními přijímat svátosti. Mši svatou v kapli konáme v době, kdy může personál dovézt uživatele na vozíčcích; občas také sloužíme v upravené jídelně nebo společenské místnosti, aby se mohli účastnit ležící i jinak postižení, kteří si netroufají účastnit se v kapli. Lidé sami cítí, že jim to prospívá, proto se někdy sami od sebe účastní i ti, kteří už nemají schopnost rozhodné změny a také nepraktikující návštěvníci. 

Za všechny bych uvedl příklad ženy, která byla u uživatelů Domova neoblíbená, nechtěla se ničeho zúčastňovat ani pomáhat. Zdravili jsme ji na chodbě, promluvili s ní o počasí, její rodné obci i o tom, jak se cítí... S radostí jsem ji pak jednou – těsně před jejím odchodem na věčnost – uviděl v kapli.  Je dobře, že právě mnozí křesťané žijí aktivně i hovoří o tom, že jsou v Domově opravdu doma a zvláště, že ho nepovažují za negativně chápanou čekárnu na smrt. Naopak i nevěřící sestry na oddělení, kde léta ležel pouze na zádech těžce postižený, ale veselý věřící, se divily, jak je možné, že jakoby několik dní čekal při svém posledním zápase, až přijdu dát mu pomazání nemocných – a pak mohl klidně odejít. Všichni jsme jenom služebníci, jeden je náš Pán, milovník člověka. Jen on je pravým dárcem života i zdraví. Nenarušuje však naši svobodu, počítá s naší spoluprací. Jednejme podle jeho příkladu, aby nám všechno napomáhalo k dobrému a nic nás nemohlo odloučit od lásky Kristovy (srov. Řím 8, 28-39).              

Z generální audience papeže Františka 
na Popeleční středu 1. 3. 2017

Ježíšova Pascha je jeho exodus, kterým nám otevřel cestu k plnému, věčnému a blaženému životu. Ježíš se kvůli otevření této cesty a přechodu zřekl své slávy, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Otevření cesty k věčnému životu ho stálo vlastní krev, a díky Jemu jsme byli zachráněni z otroctví hříchu. To však neznamená, že On již učinil vše a po nás se nic nežádá, že On prošel skrze kříž, zatímco my se „do ráje povezeme v kočáře”. Nikoli, tak to není. Naše spása je zajisté Božím darem, ale vzhledem k tomu, že se jedná o příběh lásky, vyžaduje náš souhlas a naši účast na jeho lásce, jak nám ukazuje naše Matka Maria a po ní také všichni svatí.
Kdo se vydá poutí postní doby, vždy se ocitá na cestě obrácení. Je to svátostné znamení naší cesty od otroctví ke svobodě, která vyžaduje neustálou obnovu. Je to jistě náročná cesta, což je správné, protože láska klade nároky, avšak je to cesta plná naděje. Ještě lépe řečeno – postní exodus je poutí, na které se sama naděje utváří. Námaha spojená s přechodem pouště – veškeré zkoušky, pokušení, přeludy a vidiny – mají cenu, protože dodávají naději sílu a pevnost, po vzoru Panny Marie, která vprostřed temnoty utrpení a smrti svého Syna nadále věřila a doufala v jeho zmrtvýchvstání, ve vítězství Boží lásky. 

Jubilejní rok Fatimy
Podmínky k získání plnomocných odpustků 

Pro důstojné prožití oslav stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě, z rozhodnutí papeže Františka, jsou věřící obdarováni plnomocnými odpustky v jubilejním roce od 27. listopadu 2016 až do 26. listopadu 2017

Plnomocné odpustky jubilea se udělují: 

věřícím, kteří vzhledem ke svému věku, nemoci, nebo z jiného vážného důvodu nemohou cestovat, činí pokání ze všech svých hříchů s pevným předsevzetím splnit, jakmile jim to bude možné, tři obvyklé podmínky (svátost smíření, svaté přijímání a modlitba na úmysl Svatého otce) a před soškou Panny Marie Fatimské ve výročních dnech zjevení (13. den v měsíci od května do října 2017) se duchovně spojí s oslavami jubilea, přičemž s důvěrou odevzdají svoje modlitby a bolesti nebo oběti svého života skrze Pannu Marii Milosrdnému Bohu.

Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: kancelář děkanství