Římskokatolická farnost Vidnava, Bernartice, Kobylá nad Vidnavkou, Stará Červená Voda, Černá Voda, Supíkovice, Velké Kunětice, Velká Kraš   

* Zamyšlení k roku milosrdenství

Vydáno dne 29. 02. 2016

"Úzká cesta, která vede k životu." (Mt 7,14)
Anděla Foliňská žila v 13. století v městě Foligno v Itálii. Nesmírně ji těšily zábavy a móda. Provdala se a měla několik dítek. Co ji přivedlo k Bohu? Byla to strmá a trnitá cesta. Sama o tom píše: "Přemýšlela jsem o svých hříších a z toho poznání jsem pocítila velikou bázeň, že budu zavržena a hořkou bolest. Potom jsem se začala hanbiti za své hříchy a tak velice jsem se styděla, že jsem své hříchy ve zpovědi zamlčela a svatokrádežně přistoupila ke stolu Páně."


"Svědomí mne trápilo ve dne v noci, takže jsem prosila Boha o pomoc; konečně jsem nalezla kněze, kterému jsem se ze všeho vyzpovídala a dostala jsem rozhřešení. Cítila jsem při této zpovědi hořkost, stud a bolest, avšak necítila jsem lásky. Pak jsem rozjímala a poznala milosrdenství Boží, které mi pomohlo z hříchů se vyznati a tak mne zachránilo od pekla. Poznala jsem jasně, jak jsem svými hříchy křižovala Ježíše Krista a zmocnila se mne tak horoucí láska a lítost, že jsem si umínila všeho se vzdáti, abych se jemu obětovala.

Na mé hledání byla mi ukázána křížová cesta, útočiště všech hříšníků. Pán mi řekl: ,Chceš-li ke kříži, musíš se učiniti lehčí a svobodnější, to jest: všem musíš odpustiti, sebe osvoboditi ode všeho, co máš, srdce Kristu darovati a kráčeti trnitou cestou utrpení.'  Proto jsem odložila lepší šaty a zřekla jsem se lepšího jídla, ale bylo mi to dosti obtížné, protože jsem ještě necítila silnou lásku k Bohu."

Jak přitáhl Bůh k sobě kající Andělu? Zemřel jí manžel a děti. Byla ještě mladá. Aby snadněji překonávala pokušení, vstoupila do třetího řádu sv. Františka. Statečně bojovala proti smyslnosti a hříchu, až konečně s pomocí Boží zvítězila. Ráda rozjímala o utrpení Kristově. Napsala náboženské spisy: O vzdělanosti evangelické, O obrácení... Ačkoliv své hluboké náboženské vědomosti čerpala přímo zjevením Božím, říkávala: "Duchovní život nezáleží ve zjeveních, která mohou činit člověka domýšlivým, nýbrž v činorodé lásce k Bohu." Proto chodila, ač sama byla churava, do nemocnic, aby ošetřovala trpící. Nikdy však nepřišla s prázdnýma rukama. Zemřela 4. ledna 1309. 

Když dospěla již vrcholku dokonalosti, viděla na modlitbách Boha. Píše o tom: "Tážeš se mne, co jsem viděla? Pravím: Viděla jsem Boha. Mohu jenom říci: Viděla jsem plnost a jasnost, kterou jsem se cítila tolik proniknuta, že toho nedovedu popsati...

Spatřila jsem krásu nejvyšší, která obsahuje všecko dobré. A všichni svatí stáli před čarokrásnou Velebností Boží, aby ji chválili. Bůh mi tehdy řekl: "Přemilá dcero! Všichni svatí v nebi vroucně tě milují, také má Matka. Jednou budeš patřiti do jejich počtu." 

Jindy pravil ke mně: "Nekonečně tě miluji. Avšak neukazuji ti tuto lásku, nýbrž skrývám ji před tebou."

Duše moje mu řekla: "Proč máš tak velikou lásku ke mně a takovou radost ze mne? Vždyť jsem tak ošklivá a celý život jsem tě urážela!" 

On však odpověděl: "Prokázal jsem ti tolik lásky, že takřka chyb tvých nepamatuji, ačkoliv oči mé je vidí; také jsem v tobě uložil veliký poklad."

V Bohu jsme spojeni se všemi svatými, ale jenom tehdy, když máme poklad milosti posvěcující. Hleďme se očistit od hříchu smrtelného dobrou zpovědí a po stupních svaté Anděly kráčeti k většímu a většímu spojení s Bohem a jeho svatými.

Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Rudolf Schikora
©2006-2018 by ruzenec.cz | Webmaster : Martin Grabarczyk | Vytvořeno pomocí phpRS | Designed by PaBi3 & MG