Římskokatolická farnost Vidnava, Bernartice u Javorníka, Kobylá nad Vidnavkou, Stará Červená Voda, Černá Voda, Supíkovice, Velké Kunětice, Velká Kraš   

* 20. pouť národů na Mariahilf

Vydáno dne 19. 09. 2015

Již po dvacáté se sešli poutníci tří národů (Polska, Německa a Česka) v sobotu 19. září 2015, za velmi pěkného počasí, na poutním místě Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách. V 9:30 hodin všechny přítomné přivítali kněží P. G. Heřman Rakowski, rektor tohoto poutního místa, P. Miroslaw Brutkowski, farář ze Zlatých Hor a P. Piotr Tarlinski z Opole. Následovala modlitba Růžence světla, která vychází ze slov Kristových: "Já jsem světlo světa."


V 11:00 hodin byla slavena slavnostní mše svatá. Celebranty byli Mons. František Václav Lobkowicz, biskup ostravsko - opavský, Mons. Rudolf Pierskała, pomocný biskup opolský a Prelát Franz Jung, Münster. Hned na začátku přivítal všechny biskupy a kněze pan starosta Zlatých Hor Ing. Milan Rác. Mše svatá byla ve třech jazycích sloužena za rodiny a jako poděkování za 20 let výročí vysvěcení tohoto kostela.

Po přečtení evangelia, které pojednávalo o setkání Svaté rodiny se Simeonem v chrámě, se slova ujal Mons. Rudolf Pierskała. Jako téma pro kázání si vybral verš „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). Máme v sobě světlo života? Máme v sobě teplo lásky? Kdy jsme světlem pro svět? Když nás lidé vidí, jak pomáháme druhým, milujeme bližní, rodinu ... Tehdy mohou říci, že žijeme ve světle. Ovšem když jen pěkně mluvíme a činíme opak, pak v sobě zastiňujeme Boha. Život každého křesťana se od narození do smrti symbolicky podobá zapálené svíci. Je to znak milosti, znak, že patříme Kristu. Náš život značí čtyři svíce: První se zapálí při křtu, druhá při prvním svatém přijímání, třetí ve svátosti manželství a čtvrtá při odchodu z tohoto světa. Co nám říká první svíce? Jsem zapálena jako první, od paškálu. Při křtu rodiče slibují, že své děti budou vychovávat ve víře v Pána Ježíše, budou je učit milovat Boha a bližního. Tudíž se pro své děti stávají světlem. Vzpomeňme si na ty, kteří nás vedli ve víře, na našeho kněze, za dar víry. Za vše je potřeba děkovat, neboť tam byl začátek naší víry. Druhá svíce se rozsvěcuje zhruba po deseti letech. Plní radosti přistupujeme k oltáři a přijímáme Ježíše do srdce. Milost a láska Pána Ježíše je v tobě, krásně hřeje. I na tento okamžik v našem životě vděčně vzpomeňme při modlitbě u svatostánku. Třetí svíce se rozžíhá při slibu, kdy si muž a žena slibují lásku, úctu, věrnost na celý život. Symbolem tohoto dne jsou prsteny. Tyto prsteny mají manželům připomenout, že láska nemá počátek ani konec, že mají být k sobě laskaví, milosrdní, pomáhat si navzájem. Čtvrtá svíce se zapálí po vzoru Simeona, který, když uviděl Pána Ježíše, řekl: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“  (Lk 2, 29-32) Čtyři svíce našeho žití, ptají se nás: máme v sobě světlo evangelia? Máme v sobě teplo lásky? Jsme světlem světa? Pán Ježíš říká: "Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích" (Mt 5,16)

Ve 14:00 hodin byla tato pouť zakončena pobožností ke cti Panny Marie.


 















Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: MG
©2006-2018 by ruzenec.cz | Vytvořeno pomocí phpRS