Dušičková pobožnost v Lipové

V sobotu 2.11.2013 v 16,00 hodin jsme se sešli na lipovském hřbitově, abychom se pomodlili a uctili památku všech zemřelých. Za opravdu dušičkového počasí, kdy se obloha zatáhla, začalo mrholit a foukal vítr, jsme se shromáždili u kříže a o. Janusz začal slovy: „ Na tomto hřbitově je spousta hrobů s křížem, anděly, úryvky s datem narození a úmrtí, ale jsou zde i takové hroby, na kterých nic není.

Modleme se za ty, kteří už to udělat nemohou, neboť i my jednou budeme chtít, aby nám někdo donesl kytičku, zapálil svíčku a pomodlil se za nás.“ Vyslechli jsme si čtení a pokračovali jsme žalmy.

Potom jsme se vydali průvodem po hřbitově a modlili se slavný růženec, při kterém pan farář kropil svěcenou vodou hroby. V průběhu růžence jsme udělali pět zastavení a každý desátek růžence jsme se za někoho modlili a vždy zazpívali jednu sloku písně „Blíž k Tobě Bože můj.“

První zastavení patřilo všem přátelům, známým a zemřelým z našich rodin. Nahlas jsme proto z lístečků, které si farníci donesli, četli jména našich zemřelých a za ně se modlili první desátek růžence.

Druhé zastavení bylo za všechny tragicky zemřelé, zemřelé při katastrofách a ve válkách.

Třetí zastavení jsme věnovali všem zemřelým kněžím. Ty, kteří sloužili zde v Lipové, jsou pochováni na tomto hřbitově, ale i za ty, kteří se obětovali pro Pána Boha a za Boží lid, umřeli mučednickou smrtí a na misijích.

Čtvrtý desátek jsme se modlili za všechny dobrodince. Každý z nás si měl vzpomenout na ty, kteří nám pomáhali, udělali mnoho dobrých skutků. Na ty, kteří postavili lipovský kostel a dělali všechno, aby ten kostel byl krásný a čistý. Bez takových dobrých lidí by tady ten kostel ani nestál. Bez takových lidí by kněz sám nic nezvládl. Tito lidé jsou příkladem statečné víry. Co po nás jednou zůstane, až odejdeme? Jestli jenom hrob a žádné krásné a dobré vzpomínky, to potom na našem hrobě nebude ani svíčka hořet. Ale jestli v našem životě bude hodně dobrých skutků, lásky, dobroty a milosrdenství na našem hrobě bude vždycky světlo a čerstvé květiny. Važme si proto lidí, kteří dělají dobré skutky.

Poslední pátý desátek jsme se modlili za všechny, kteří odpočívají na tomto hřbitově. Život je krátký, čas rychle utíká. Na hrobech jsme mohli vidět datumy, leží zde děti, mladí lidé, dospělí i starší. Jak dlouho můžeme žít? To je jedno. Náš pozemský život jednou skončí. Jsme tady proto, abychom vykřičeli nahlas, že život smrtí nekončí. Život smrtí teprve začíná. Bůh nás vezme zpět do nebe a my budeme šťastní a spokojení teprve až budeme s ním.

Na závěr pan farář požehnal nám i celé farnosti, poděkoval za naši přítomnost a společnou modlitbu. Při naší modlitbě se i vítr uklidnil a vše bylo tak jak má být. Zazpívali jsme ještě píseň „Matičko Kristova“ a v 17,00 hodin jsme pokračovali mší svatou v kostele.

V neděli po mši svaté jsme ještě jednou šli průvodem na hřbitov a pomodlili se za zemřelé a za získání plnomocných odpustků.