Pouť v Horní Lipové

V sobotu 7. 9. 2013 v 10,00 hodin se u kapličky na Dívčí skalce v Horní Lipové konala pouť k narození Panny Marie. Sešli jsme se, u pensionu Kovárna, od kterého jsme se pěšky vydali ke kapličce, kde nás už čekal náš lipovský pan farář otec Janusz Romanski. Bylo nás přesně 42 poutníků. Pan farář sice chtěl ještě počkat i na zvířátka z okolního lesa, ale nakonec přiletělo jen pár včeliček a poutní mše mohla začít.

V kázání nás otec Janusz poprosil, abychom se zamysleli, co tady na tomto místě u kapličky vidíme a co zrovna prožíváme. A pokračoval slovy: „Každý z nás určitě souhlasí, že to co je tady na tomto místě je nádherné, překrásné, je dobré, pochází to z lásky. A všechno co pochází z lásky je dobré, krásné a nádherné. Uvědomujeme si, že jako lidé bychom nebyli schopni nic takového vymyslet a proto máme Pánu Bohu děkovat za to všechno za tu celou krásu, za jeho lásku k nám, protože to není náhoda. Bůh člověka miluje a dává člověku jenom to co je nejlepší, nejkrásnější, aby člověk Boha našel, aby byl schopný Pánu Bohu říci mám tě rád, miluji tě, děkuji ti za všechno. Bůh nic víc od člověka nežádá. Bůh prostě chce být taky milovaný. Možná se divíme, proč je na světě tolik zla, nenávisti. Lidé často říkají, kdyby Pán Bůh byl, moje dítě by nezemřelo, nebylo by tolik nenávisti, nebyly by války a katastrofy a prostě, když se na to lidé takto podívají, říkají, že v takového Boha věřit nechtějí. Ale Bůh s tím co je zlé nesouhlasí, také nesouhlasí s utrpením, neštěstím, ale nemůže za to, protože dal člověku svobodnou vůli. Už na začátku, kdy byl člověk obklopen jenom láskou, krásou a dobrotou, člověk ve své svobodné vůli, řekl Pánu Bohu, já nechci, já nesouhlasím, já tě nebudu poslouchat, já chci být bohem. A se svobodnou vůlí člověka přišlo na zem neštěstí, tragédie, utrpení, bolesti, nenávist. To se stalo z vůle člověka, ne z vůle Boha. Bůh ale nenechal člověka na pospas smrti, dal nám svého syna Ježíše Krista. Ten na sebe vzal tu vinu člověka, všechno to co člověk provedl, co udělal, vzal Kristus na sebe a svou smrtí to všechno zničil. Dokonce zničil i naši smrt a svým zmrtvýchvstáním všechno obnovil a otevřel nám nebe. To znamená, že ten pozemský život není už kletba, není neštěstí, není tragédie, i když ty důsledky ještě zůstaly. Člověk má naději na to, že jednou to skončí a smrt už není tragédie, ale brána do života věčného v nebi v Božím království. Musíme umřít, abychom se dostali do nebe, kde nás čeká daleko větší nekonečná krása. Co je proto lepší? Zůstat tady, hledat štěstí jenom na pár vteřin a stejně se s ním potom rozloučit, nebo myslet na Boha, milovat Boha a dovolit Bohu, aby nás spasil a vzal nás do nebe? Takovým nejkrásnějším příkladem věrnosti a lásky k Pánu Bohu je Panna Marie. Je to člověk stejný jako každý z nás. Pán Bůh si ji vyvolil za matku svého syna Ježíše Krista. Ale Pán Bůh jí neřekl, ty musíš, ale zeptal se, jestli chce a Panna Maria řekla, ano já chci, já s tím souhlasím, aby se zase k nám vrátilo dobro, aby láska přišla na svět. Takže díky Panně Marii máme Ježíše Krista, máme otevřené nebe, máme prostě hodně naděje, že se jednou všichni shledáme tam, kde je nekonečný život, život věčný. A proto v lásce ke Kristu následujme Pannu Marii, ona byla čistého srdce, ona byla věrná až do konce, i když taky trpěla a hodně toho vytrpěla, ale on si ji vzal do nebe a tak si jednou vezme i každého z nás do nebe, jestli budeme věrni. A tam si teprve budeme užívat nádherného věčného života. A ten nám všem ze srdce přeji. Amen.“

Při přímluvách jsme prosili za všechny, kteří se o kapličku tak pěkně starají, abychom se zde mohli i nadále scházet. Na konci mše svaté jsme dostali požehnání a farnice z Horní Lipové rozdávaly výborné koláčky a plněné šátečky. Pouť se nám moc líbila a otec Janusz si pochvaloval, jaký má krásný výhled od kapličky do údolí a ten výhled byl prý o to krásnější, že jsme jej doplňovali my poutníci. 

Počasí se nám také vydařilo, takže někteří si cestou domů ještě schladily nohy v potoce u pensionu Kovárna.