Otec Stanislav Lekavý opouští poutní místo P. Marie Pomocné

V sobotu 06. 10. 12 dopoledne byla sloužena na poutním místě v kostele P. Marie Pomocné u Zlatých Hor výjimečná mše svatá. Předně se touto mší loučil s tímto místem P. Stanislav Lekavý, který od l. února 1999 byl duchovním správcem tohoto poutního místa. Druhou událostí byla přítomnost farníků ze Sudoměřic na Hodonínsku, tedy z kraje, kde se Stanislav Lekavý narodil. Přijeli vedeni svým duchovním pastýřem P. Jerzy Szwarcem, který mši celebroval. Spolu s ním u oltáře koncelebrovali mši svatou P. Stanislav Lekavý, P. Mirosław Brutkowski, jáhen Marcel Jedelský a kněz  Andrej Anderwald z Opole v Polsku.

Kostel byl naplněn nejen poutníky ze Sudoměřic , Ostravy, Osoblažska,  Dubňan, Vrbna pod Pradědem,   ale mnoha dalšími, kteří se přišli s P. Lekavým rozloučit. V průběhu mše zazněla píseň „Blíž k Tobě, Bože můj“ a bylo vidět, že P. Stanislav se neubránil dojetí a slzám. Způsobili to vzpomínky.

 

Nejlépe bude ocitovat z knihy Vojtěcha Vlčka „Kříž jsem nesl, kříž jsem snášel“, kde je kapitola o jeho osudech: „Stanislav byl dva dny stále spoután na rukou řetězem, který mu způsobil na zápěstí odřeniny. Do ran se mu dostala otrava, lékařská pomoc mu byla odmítnuta a tak chodil nějaký čas v kobce tmou kolem zdi a pak vysílen a zmožen krutou bolestí se svinul do klubíčka ke dveřím a očekával smrt. V nočních hodinách na něho přicházely mrákoty, když uslyšel tichý zpěv. Bylo to anglicky, v řeči, kterou Stanislav neznal, ale nápěv písně znal dobře - Blíž k Tobě, Bože můj. Zpíval voják ze západní fronty a před vyloděním v Normandii jim na výsadkových lodích přehrávali právě tuto píseň. V tom okamžiku se do jeho mrákot dostávalo vědomí, že je to jeho konec - konec jeho života. Zároveň si vzpomněl na svou zbožnou maminku a v duchu volal: „Bože, jestli opravdu jsi, jak věří moje maminka, tak mi prosím zachraň život!“ Před vnitřním zrakem se mu začaly vybavovat obrazy z dosavadního života. Mezi jinými také jejich voříška, který si v případech poranění lízal rány nebo vykousal trn z tlapky. Stanislav si vyhryzal rány na rukou a upadl do hlubokého spánku - možná i bezvědomí. Ráno ho probral k vědomí kopanec a křik dozorce. Pohled na ruce a úleva od bolesti věstily, že je zachráněn.“

Stanislav Lekavý se narodil se 10. května 1930 v Josefově - okres Hodonín. Dne 26. září 1948 byl zatčen pro šíření protikomunistických letáků a 22. prosince téhož roku odsouzen Krajským soudem v Uherském Hradišti na 2 roky. Byl vězněn ve věznici v Brně, v Uherském Hradišti, v Plzni, v Dolním Jiřetíně a na Jáchymovsku. Z vězení ho propustili 26. září 1950. V říjnu v roce 1965 začal pracovat jako údržbář na úpravně rudy a později jako samostatný referent - plánovač v Rudných dolech ve Zlatých Horách. V roce 1968 začal dálkově studovat na teologické fakultě v Olomouci a po jejím zrušení (1971) dokončil studia tajně. Roku 1979 byl v Brně tajně vysvěcen v řeckokatolickém ritu tajným biskupem Siardem Klementem. V letech 1991-1998 pracoval jako pastorační asistent v sedmi farnostech na Osoblažsku. 25. září 1998 byl vysvěcen na kněze římskokatolického ritu. Od l. února 1999 byl ustanoven duchovním správcem poutního místa Panny Marie Pomocné u Zlatých Hor. Při příležitosti Pouti tří národů, která se konala v sobotu 22. 09. 07 na poutním místě Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách, převzal P. Stanislav Lekavý před tisíci poutníky, kteří na poutní místo přijeli, ocenění Zlaté srdce Evropy jako uznání za duchovní podporu poutního místa a snahu o sblížení tří národů. Bylo mu uděleno Kruhem přátel česko-německého porozumění.

Zdravotní stav P. Stanislava Lekavého nebyl v posledních měsících nejlepší. Vždy se však snažil plnit svoji povinnost a jak sám s odlehčením situace říkával, „vždy se doplazil k oltáři“. Teď tedy naposledy, aby se rozloučil s poutníky z daleka i blízka, jak on vždy říkával. Po mši ještě chvíli poseděl na lavici, kde přijímal poděkování věřících za jeho službu a žehnal jim a jejich dětem.Také oni mu udělali křížek na čelo před jeho poutí na zasloužený odpočinek. O slzy dojetí a ze smutku rozloučení nebyla nouze. Bylo právě poledne, rozezněly se zvony a v tu chvíli se přítomní s P. Stanislavem pomodlili modlitbu „Anděl Páně“. 

P. Stanislav Lekavý odchází do Domova sv. Kříže v Kroměříži, který vede Česká provincie kongregace Milosrdných sester svatého Kříže. Jde o zařízení rodinného a církevního typu, které poskytuje celoroční pobytové služby pro seniory, kteří vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu mají omezenou soběstačnost a potřebují podporu při zajištění svých fyzických, duševních, sociálních a duchovních potřeb. Jistě bude o našeho P. Stanislava Lekavého dobře postaráno. On sám se smiřuje s tím, že musí opustit místo v horách pod ochranou P. Marie Pomocné. Věří však, že ho bude ochraňovat nadále i na jiném místě. I když se smíříme s touto skutečností tak na poutním místě P. Marie Pomocné bude chybět, ale zcela jistě nebude zapomenut.

V průběhu oběda, který otec Stanislav strávil s kněžími a přáteli v poutním domě, jsem se ho zeptal na to, co vzkáže poutníkům: „Aby si vážili tohoto posvátného místa, které je nejenom zajímavé a krásné, ale také je místem, kde působí boží moc. Aby v to uvěřili a řídili se podle toho.“