Kolnovice - poutní mše svatá ke svatému Rochu

Na již tradiční poutní mši svaté v Kolnovickém kostele sv. Rocha v sobotu 18. srpna 2012 přivítal všechny přítomné otec Jiří Urbánek. Zvláště pak přivítal děkana Mariana Tadeusze Wanke  z nedalekého Polska, s kterým sloužil mši svatou a zároveň s ním také uvítal polské poutníky. Nutno říci, že tito měli v kostele značnou převahu. 

Mše svatá byla sloužena společně ve třech jazycích. Slyšet tak byla čeština, polština a netradičně také latina. Poutníci, ve zcela zaplněném kostele sv. Rocha v Kolnovicích, tak čerpali duchovní sílu bez ohledu na jazykové bariéry. Ty tady snad vůbec neexistovali.

Protože tuto mši svatou otec Jiří slouží již tradičně, víte toho také hodně o svatém Rochovi. Podle historie pocházel svatý Roch ze zámožné rodiny z jihofrancouzského města Montpellier. Poté, co mu zemřeli rodiče, rozdal svůj majetek chudým a vypravil se jako prostý poutník do Říma. Během své cesty řadu lidí zázračně uzdravil od moru. Sám se však morem nakazil. Uchýlil se do ústraní, aby sám a bez pomoci zemřel. Přidal se k němu však jakýsi pes. Ten nemocnému Rochu přinášel jídlo. Po uzdravení se Roch vrátil do svého rodného města, kde nikým nepoznán byl uvězněný jako cizí vyzvědač. Roch v žaláři nikomu svou totožnost neprozradil, a tak vyšla najevo teprve poté, co po pětiletém věznění umřel.

Svatý Roch je patronem Benátek, Montpellier, lékařů, chirurgů, nemocných a zdravotně postižených, sedláků, zajatců, zahradníků, truhlářů, dlaždičů, automobilistů, nemocnic, bývá vzýván jako záštita proti moru a jinému neštěstí.

Mše svatá tak byla věnována jako poděkování za všechny uzdravené s prosbami za uzdravení nemocných. Také za potřebu uvědomění si nutnosti pomáhat, zvláště pak za sílu k realizování pomoci potřebným. 

Je tak potřeba si uvědomit, že pomáhat opravdu můžeme každý. Je jen na nás, jakou pomoc můžeme nabídnout a nabídneme! Je potom úplně jedno, jestli je to finanční pomoc, osobní účast na pomoci nebo modlitba za ty, co pomáhají nebo pomoc potřebují. 

Po mši svaté jsme ještě chvíli sdíleli své dojmy ze setkání před kostelem a potom se rozešli do svých domovů. A věřím, že mnozí cestou přemýšleli o svých možnostech a schopnostech pomoci.