* Slavnostní požehnání kapličky "U HÁJENKY" v Supíkovicích

Vydáno dne 28. 05. 2012

kaple_Supiky.JPG
Po desetiletí obyvatelé Supíkovic, kteří se vydali na procházku z obce na Nízkou horu, míjeli torzo kapličky stojící na křižovatce polních cest nad Supíkovicemi. Nechtěli se smířit s tímto osudem stavby a čekáním na hromadu suti. Po dohodě ve věci finanční spoluúčasti obce se paní Marie Strýčková a pan Adolf Hondl pustili v květnu 2011 do opravy zpustošených božím muk. 


V nezvykle teplém létě na konci července mohli tito dva vitální senioři oznámit konec svého úkolu – veškeré zednické práce jsou zvládnuté. Na kompletaci střechy již dorazili profesionálové z Jeseníku. Bylo ještě potřeba dořešit obraz, který bude do výklenku zabudován. Po poradě s místním panem farářem P. Františkem Barošem padla volba na obraz Panny Marie ustavičné pomoci v minulosti umístěném v kapli na Nízké hoře a nyní vystaveném v prostorách předsálí kostela sv. Hedviky. Tento obraz byl tedy umístěn za okno zhotovené místním panem Pavlem Šafářem. Finále spojené s nabílením a úpravou okolí zajistili pracovníci obecního úřadu, společně s brigádníky ze Supíkovic a Velkých Kunětic.

 

 Kulturní výbor při obecním úřadu Supíkovice všechny pozval na slavnostní požehnání této opravené kapličky, kterou v sobotu 26. května 2012 v 15:00 hodin požehnal místní pan farář P. František Baroš. Krásným zpěvem tuto událost doprovázel smíšený pěvecký sbor Laudate Dominum z farnosti Jeseník.


Každá kaplička je především postavena ke slávě Boží, oslavuje a zpřítomňuje Boha, který je láska. A nás kolemjdoucí má vybízet k zastavení se a k upřímné modlitbě, chvále, poděkování, prosbě… A pokud vidíme, že nějaká kaplička potřebuje třeba jen pavučiny omést nebo jinou nečistotu odstranit tak je zcela jisté, že i při modlitbě se to dá zvládnout a ještě si člověk odnáší vnitřní radost v srdci.


Vzpomínám si na jednu naši dovolenou na Prostějovsku, kde jsem trávila s mamkou týden. Tam uprostřed obce v menším parčíku stála malá kaplička, rády jsme se tam k ní chodily modlit růžence. Přes dveřní sklo ale nebylo dovnitř moc vidět. Když jsme tam tak stály asi po čtvrté s růžencem v ruce, zjistily jsme, že dveře této kapličky nejsou zamčené, a že jdou ztěžka otevřít. Uvnitř kaple byla velká nečistota, odpadky, pavučiny, oltář i obraz zaprášený… Od místních lidí jsme si zapůjčily smetáky, kýble s horkou vodou a daly se hned do práce. Kapličku jsme důkladně vyčistily, na hotelu jsme ubrus vypraly a vyžehlily, umělé květiny zakoupily. Pak jsme zašly na obec poprosit, jestli by u kapličky zabezpečili dveře, vše dobře dopadlo. No a musím přiznat, že i když jsme byly na zámku a jezdily po krásném okolí, úklid kapličky byl tím naším nejkrásnějším zážitkem z této dovolené. 


Vím, že je spousta lidí, kteří si všímají, kteří vidí a jen nemluví, ale činy dokazují a dobré skutky konají. Bohu díky za každé dobré dílo! 


 






Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Marie G., foto : VDV ml.