* Duchovní obnova v Javorníku a Uhelné očima P. Pavla Zahradníčka

Vydáno dne 02. 04. 2012

Zahradnicek.JPGDo Javorníku a Uhelné jsem na pozvání pana faráře otce Piotra přijel již podruhé. Poprvé jsem zde byl před dvěma lety. I letos byl program dosti nabitý. Po úvodních nedělních bohoslužbách v Javorníku a Uhelné začal pravidelný duchovní program: přednášky při mši svaté večer, setkání na faře po mši svaté (od pondělí do středy v Javorníku, v pátek v Uhelné), čtvrteční návštěva státního i charitního domova důchodců, páteční návštěvy nemocných.



To vše bylo doplněno pravidelnou adorací (pozn. adorace znamená doslova klanění – při adoraci se skláníme před Bohem přítomným tajuplným způsobem v proměněné hostii, dekujeme mu za vše dobré a vyprošujeme si od něj požehnání pro vše co děláme).

Vyvrcholením duchovní obnovy bylo sobotní setkání na Travné a závěrečné nedělní bohoslužby. Za skutečný „osobní“ vrchol duchovní obnovy je však možno považovat okamžik, kdy se mnozí ve svátosti smíření smířili s Bohem a přijali jeho odpuštění – a také šanci nového začátku. Při úvahách v kostele i na faře jsme se zamýšleli nad prostředky, které nám Bůh skrze Církev dává, abychom snáze vytrvali na dobré cestě – nebo se na ni alespoň stále znovu vraceli. Průvodcem nám byla stručná příručka učitele Církve svatého Alfonse Maria de Liguori nazvaná „Návod na dobrý život“. Tyto prostředky jsou vlastně velmi jednoduché a přitom velmi účinné a staletími osvědčené. Patří k nim modlitba, účast na mši svaté, ale také například vyhýbání se zbytečným příležitostem ke zlu. Vždyť zde na světě nejsme první den a máme už se sebou určité zkušenosti. Víme, které situace nás často vedou ke zlému. Tak proč se jim nesnažit předcházet a vyhýbat – nakolik to jde.

Návštěva škol na téma „ke kořenům naší civilizace“

Kromě duchovní obnovy farnosti probíhalo již tradiční předvelikonoční setkání se žáky základní školy. Tentokrát byly hlavním tématem kořeny naší civilizace a kultury.

„Jednou ráno, pár týdnů před Velikonocemi, potkal Petr cestou do školy Honzu, Nikolu a Veroniku…“ Tak takto začínal příběh, nad kterým jsme se zamýšleli společně s žáky 6.-9. třídy Základní školy v Javorníku. Co by v tomto zcela všedním příběhu bylo jinak, kdyby naše civilizace neměla křesťanské kořeny? Možná víc než tušíte. Nejen že by nebyly Velikonoce – připomínka smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale většina z nás by měla nějaká úplně jiná jména. Nenesli bychom ani jména svatých, ani jména biblických postav a Petr, Honza, Nikola i Veronika by se museli jmenovat nějak zcela jinak. A většina z nás také… A zřejmě bychom ani nechodili do školy, nepoužívali bychom latinskou abecedu, neexistovaly by univerzity a nemocnice a naše kultura by nemohla navázat na řeckou moudrost ani na římský právní řád, protože i tyto další dva kořeny naší civilizace se k nám dostaly zprostředkovaně – přes křesťanství. Trochu v jednodušší formě jsme se nad těmito otázkami zamýšleli i s třeťáky až páťáky. A s prvňáčky a druháky jsme si vyprávěli o velikonočních událostech před téměř dvěma tisíci lety, kreslili jsme město Jeruzalém a pátrali po tom, proč je neděle před velikonocemi „květná“, středa „škaredá“, čtvrtek „zelený“, či pátek „velký“…

Chtěl bych všem poděkovat za milé přijetí s jakým jsem se všude v základní škole setkal.


 


Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Text : A.R., foto : MG