* Nečekaný host v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě : -)

Vydáno dne 05. 10. 2011

kralik.jpgKaždý den po práci chodím do kostela sv. Kateřiny modlit se růžence, také zpívat a chválit Pána Ježíše před svatostánek. Zároveň zavírám hlavní dveře kostela, které dopoledne otevírám k větrání. Je pondělí a já už se těším na svou modlitbu. Radostně odemykám dveře, jdu si pro svůj růženec, který mi hlídá socha Panny Marie, sednu si do lavice a začínám první zdrávas Maria.



Najednou slyším kroky. „Někdo je v kostele nebo se mi to jen zdá?“ Otáčím hlavu, ale nikoho nevidím, pomyslím si: „Třeba ten zvuk přicházel zvenku.“  Pokračuji v modlitbě dále a po chvilce se zase ozývají stejné kroky. A to už vstávám a dívám se všude kolem. Procházím kostelem potichu jako myška a najednou z lavice cosi vyběhne a zastaví se to až skoro před svatostánkem. V kostele se utíkat nesmí, ale v tomto případě jsem běžela jak o závod, abych to něco alespoň viděla. Asi metr přede mnou stojí králík. V kostele jsem už viděla kočku, psa, myš, netopýra, ale králíka? Toho fakt ještě ne. Musel přijít mříží, která na sobě zatím nemá síť.

„Tak co s tebou králíku budu dělat? Jak jen tě chytnu?“ přemýšlím nahlas. Jen, co se k němu přiblížím, už je zase na druhé straně kostela. Tak jsme se tam tak spolu chvilku honili, srdce nám oběma bilo jak o závod a výsledek žádný. Když už jsem chtěla mobilem volat Martina na pomoc, napadlo mě v duchu poprosit Pána Ježíše, jestli by mi s tím králíkem nějak nepomohl, neboť bojovat s ním v rychlosti byl nad můj lidský výkon. A podařilo se. Králík se zastavil v lavici a nechal se chytnout, dokonce jsem si ho mohla pak i pohladit, seděl v klidu na mém klínu a společně jsme oddychovali. Pak jsem ho přinesla na faru ukázat ostatním. Obešli jsme sousedy, jestli někomu nepatří, ale protože se majitel nenašel, zavolala jsem jedné naší farnici, která doma chová králíky a ta si pro něj do 15 minut přijela. Všechno skončilo nakonec dobře, kdo ví, kdo mě přivítá v kostele příště : -)


 




Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Marie G.