Javornickým kostelem zněly pravoslavné chorály

V rámci 18.ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Karla Ditterse z Dittersdorfu se v pátek 8.října konal v javornickém kostele Nejsvětější Trojice komponovaný koncert duchovní hudby a ruských lidových písní a romancí. Účinkoval Mužský sbor Ipatievského kláštera města Kostroma.

Javorník. – Starobylé ruské město Kostroma leží asi 400 km severovýchodně od Moskvy na řece Volze obklopeno rozsáhlými lesy. Ve 12.století ho plenily tatarské hordy, počátkem 17.století odolalo vojskům polské šlechty. Ozdobou města je Ipatievský klášter, který naštěstí po revoluci bolševici nesrovnali se zemí. Sovětská vláda ho později v roce 1958 proměnila v historicko-architektonické muzeum. Po pádu režimu se postupně obnovuje v Rusku duchovní život a klášter začíná plnit svou původní funkci. Pravoslavné mše se neobejdou bez kvalitního mužského sboru a tak v roce 2004 představený kláštera archimandrita Ioann – Pavlichin na něj vypsal konkurs.  Z velkého množství povolaných zůstalo devět vyvolených.  Těch nejkvalitnějších. A samí mladí. Vždyť dirigentovi sboru Viktoru Vlaskovovi je nyní pouhých sedmadvacet let, v čele je tři roky a přitom je autorem mnoha úprav a zpracování pravoslavných chorálů v repertoáru sboru. Budou jistě ozdobou Podzimního festivalu duchovní hudby Olomouc 2010, na který byli pozváni. V České republice je v sedmičlenném složení čeká série koncertů.

V Javorníku je přivítal skoro zaplněný kostel a vnímavé publikum. V první části koncertu přednesli duchovní skladby. V carském Rusku prostí a poctiví lidé neměli lehký život. Proto se ve svých touhách a nadějích obraceli k Bohu a tak je v chorálech a žalmech pravoslaví tolik vroucnosti, tužeb a lásky. Ta se nesla nádhernými hlasy sboru celým kostelem a lidé, i když slovům často nerozuměli, chápali obsah písní. Druhou část, ve které zazněly ruské lidové písně a romance, bylo snadné odlišit. První skladba se nesla skoro v častuškovém rytmu a slovo „poceluj“ jistě nebylo určeno kříži. Jednotlivě ho ve skladbě zopakoval tenor, baryton i bas, snad nejhlubší, jaký se dá slyšet. Zazněly i známé písně Ej uchněm či Kalinka. Závěrečnou skladbou Mnohá léta se loučili s publikem, které si však vynutilo přídavek, kterým byl Večerní zvon. Sboru poděkovala ředitelka zdejšího kulturního střediska a současně představitelka Sdružení Karla Ditterse z Dittersdorfu Hana Polášková. Na definitivní konec ještě zazněl úryvek z Mnohá léta a mladí umělci odcházeli s poznáním, že si navždy získali srdce publika.

Byl to poslední letošní koncert Dittersova festivalu v tomto kostele a tak faráři Piotru Niewiadomskému patří poděkování za vstřícnost k potřebám festivalu a jeho farníkům stejné poděkování za pořádek a květinovou výzdobu kostela.