Relikvie sv. Jana Maria Vianneye v Javorníku

Rok 2009-2010 byl vyhlášen papežem Benediktem XVI. Rokem kněží s tématem „Věrnost Kristova, věrnost kněze“. K této příležitosti přivezl svatý Otec relikvii sv. Jana Maria Vianneye z Belley -Ars, z místa, kde téměř celý svůj kněžský život světec působil. I my, věřící, ve farnosti Javorník jsme měli možnost poklonit se památce a uctít ostatky sv. Jana Maria Vianneye, dozvědět se, proč právě tento kněz byl a je dáván jako zářný příklad všem kněžím, ale nejen jim, vzorem by měl být také pro nás, ať věřící či nevěřící. Měli bychom se zamýšlet nad naším jednáním, chováním, nad vztahem nejen k těm nejbližším, ale i k lidem, se kterými vytváříme určitá společenství.

Do naší farnosti přivezl ostatky sv. J. M. Vianneye farář z Vápenné, O. Ivan Kaliciak, v sobotu dne 13. února před desátou hodinou dopoledne.

K této slavnostní příležitosti se konala v 10 hod. mše svatá, na jejímž počátku přijal O. Piotr Niewiadomski, SDS, z rukou O. Ivana Kaliciaka relikvii sv. J. M. Vianneye. Po úvodním slovu jsme se dozvěděli o životě  tohoto světce.

Narodil se ve francouzské obci Dardilly v rolnické rodině jako prvorozený syn  8.května roku 1786. Od mládí byl vychováván k lásce k Bohu, zvláště pak k lásce k Panně Marii. Jeho náboženské cítění ovlivňovala hlavně matka.

Na sklonku 18. století v důsledku revoluce mnoho kněží pracovalo v ilegalitě a scházeli se s věřícími  po stodolách. Tak se i Jan s rodiči účastnil tajných bohoslužeb. Silný vliv na jeho rozhodnutí stát se knězem měl P. Karel Balley. Nejenže byl knězem, který Jana vedl a připravil k prvnímu svatému přijímání, později byl i jeho uvádějícím knězem a prvním zpovědníkem.

Mezi tím prošel mladý Jan i celá Francie složitým obdobím. Jan ve svých šestnácti letech nastoupil do „přípravky“  vedené P. K. Balleyem. V roce 1806 vstoupil do semináře. Krátce na to byl povolán do Napoleonovy armády, když těžce onemocněl, přerušil vojenskou povinnost, po uzdravení se více než rok skrýval na statku v Les Noes. Po smrti matky se vrátil domů a do armády nastoupil místo něho jeho mladší bratr.

Jan se vrátil do Ecully a pokračoval ve studiu. V květnu 1811 byl přijat do duchovního stavu, o rok později nastoupil na studia ve Veriés, v listopadu 1813 odešel do Lyonu studovat teologii. Jelikož měl  problémy s latinou, vrátil se do Ecully, tam se ho ujal P. Balley, intenzivně ho vyučoval a rovněž mu zajistil, aby mohl absolvovat zkoušky ve francouzštině. Dne 13. srpna 1815 byl Jan v kapli v Grenoblu vysvěcen na kněze a následujícího dne ve stejné kapli sloužil i svoji primiční mši svatou.

Několik let působil spolu s P. Balleyem v Ecully. Po smrti P. K. Balleye byl Jan přeložen do malé obce Ars, patřící k farnosti Misserieux.

Nový pastýř J. M. Vianney  se snažil o duchovní povznesení věřících, kteří nebyli zrovna příkladem zbožnosti. Hlavní důvod morální i materiální bídy viděl v tom, že obec měla něco málo přes 200 obyvatel, avšak čtyři dobře prosperující hostince.

V kázáních proti nepravostem svá slova stvrzoval velmi přísným pokáním, které si ukládal za hříchy svěřených věřících. Časem si získal silnou náklonnost, začaly se o něm šířit správy jako o světci. Do Arsu začali přicházet poutníci z širokého okolí. Obec byla povýšena na farnost. Jan Maria Vianney měl stále více zpovědníků a proto trávil dlouhé hodiny ve zpovědnici.

Postupem času založil Jan Maria v obci školu, zveleboval i kostel. Žil ve velmi skromných podmínkách, ale pokud šlo o Boží slávu, neváhal vynaložit všechny své možnosti.

V pozdějších letech svého života byl jmenován kanovníkem. Zemřel v roce 1859, blahořečen byl v roce 1905, svatořečen 31.května roku 1925 a o čtyři roky později byl prohlášen za patrona kněží v duchovní správě.

Jan Maria Vianney byl opravdu mimořádným člověkem. Ve svých kázáních a promluvách se zabýval hlavně problematikou lidí a jejich vztahem k Bohu i k sobě navzájem. V jeho promluvách nechyběla následující témata: o spáse, o lásce k Bohu, o přednostech čisté duše, o svěcení neděle, o modlitbě, o knězi, o svatém přijímání, o hříchu, o zpovědi, o naději, o utrpení …, promlouval lidem do duše o pokušení, o smrtelném hříchu, o pýše, o závisti, o nečistotě, o vlažnosti, o pomluvě, o nehodném sv. přijímání, o pokoře, o lásce k bližnímu, o naději,  o pamatování na smrt, o podrobném soudu, o pekle křesťanů, o posledním soudu ….

I my jsme měli možnost v kázáních, vždy v úvodu hodiny Božího milosrdenství, před modlitbou Korunky a v úvodu každé společné adorace po všechny dny přítomnosti ostatků sv. J. M. Vianneye vyslechnout si některá ze světcových kázání (např. o hříchu, o pokoře, o pýše, závisti, pomluvě, o pokušení, o knězi, o zpovědi a sv. přijímání..) a zamyslet se nad jejich velikou hloubkou.

Podle rozpisu a programu uvedeného již dříve, jsme se po půlhodinových intervalech střídali v soukromé adoraci od ranních až do večerních hodin.

V pondělí večer po mši svaté jsme zapůjčili ostatky sv. J. M. Vianneye do družebního kostela v Paczkówie v Polsku, kde jsme byli za nádherného varhanního doprovodu přivítáni kněžími v průvodu ministrantů a v  přítomnosti neskutečně velkého počtu farníků.

Po společném uctění ostatků světce,  modlitbě litanií,  požehnání všech přítomných ostatky sv. J. M. Vianneye a následném děkování O. Piotru Niewiadomskému, SDS,  i nám, farníkům, za to, že také naši sousedé a spolubratří   mohou uctít světcovy ostatky, jsme se vrátili do Javorníku.

V úterý večer jsme byli přítomni v Paczkówie na mši svaté, kterou spolu s paczkówskými knězi koncelebroval O. Piotr Niewiadomski, SDS. V kázání jsme se dozvěděli o dalších vlastnostech sv. Jana, zvláště o jeho obrovské pokoře a velmi skromném, nejen pro kněze, ale  pro nás všechny, příkladném životě.

Po modlitbě litanií, opětovném požehnání všech přítomných ostatky sv. J. M. Vianneye, přijal O. Piotr od paczkovského kněze relikvii, kterou po uložení do pouzdra společně s tímto knězem a několika javornickými farníky odvezli do farnosti v Bílé Vodě.

V kapli relikvii převzal z rukou O. Piotra P. Jozef Florek, bělovodský farář. Společně s knězi – z Paczkówa, Javorníku, Bílé Vody a několika přítomnými stařenkami jsme se pomodlili litanie, po požehnání ostatky sv. J. M. Vianneye a  jejich uctívání jsme se rozloučili a odjeli domů.

My všichni, kteří jsme se zúčastnili uctívání relikvie sv. J. M. Vianneye, ještě dlouho budeme v našich srdcích i v našich myslích zpracovávat prožitky. Zajisté nejeden z nás si sáhl hluboko do svého svědomí, přemýšlí nad svým dosavadním životem, rekapituluje, co učinil dobrého či zlého, v čem by se měl napravit a třeba se zamyslíme nad tím, co pro každého z nás znamená slovo pokora a jakými skutky, jakým životem  se dá toto slovo naplnit.