Pouť a uctění památky sv. Antonína

V neděli dne 21.června se konala ve farnosti Javorník v lesní kapli za městem pouť ke sv. Antonínovi. V letošním roce se bohoslužby zúčastnilo přes šest desítek poutníků, nechyběli ani mladí rodičové se svými dětmi.   Mši celebroval O. Adam Kuszaj, SDS, koncelebroval O. Piotr Niewiadomski, SDS.

V úvodu jsme se krátce seznámili s osobností Sv. Antonína z Padovy. Po čtení z Písma Svatého nám O. Piotr NIewiadomski, SDS, v kázání řekl mnohem více o tomto světci.

Jeho rodištěm bylo město Lisabon v Portugalsku. Od svých patnácti do pětadvaceti let žil v klášteře, kde se mu dostalo důkladného teologického vzdělání. Na svou dobu byl pozoruhodným znalcem Písma Svatého a také skvělým řečníkem. Jeho působivá kázání dokázala ovlivnit život nejen prostých lidí, ale i učenců. Když neměl v Rimini zprvu žádné posluchače, kázal rybám na břehu moře a ryby najednou vystrčily hlavy z vody a naslouchaly mu. Jak Riminští uviděli tento zázrak, dali se všichni pokřtít.

  Sv. Antonín procestoval střed a sever Itálie, o zázracích, které ho provázely na misijní cestě, je zapsána řada legend. Podle jedné se například setkal s Veronským knížetem, který nechal povraždit deset tisíc lidí. Antonín mu pohrozil, jestliže nepřestane, rozdrtí ho trestající Ruka Boží. Kníže Antonína podrobil zkoušce zasláním darů a když je Antonín odmítl se slovy: „Rychle ty věci odneste, aby se dům neposkvrnil uloupeným bohatstvím.“, kníže pravil: „Opravdu je to muž Boží.“ V jiném případě při jednom ze svých kázání přivedl k nápravě dvaadvacet loupežníků, kteří přišli s úmyslem krást v chrámu. Jednou zase člověk, který nevěřil, že je v hostii ukryto Tělo Ježíšovo, řekl Antonínovi, že uvěří, až se osel bude před hostií klanět. I tento zázrak se stal skutečností a jednou, když Antonín držel hostii v ruce, skutečně, i osel, když ji spatřil, padl na kolena.

 Antonínovým životním vzorem byl jeho vrstevník, František z Assisi.

 Antonín zemřel v poměrně mladém věku, ve svých třiceti šesti letech, dne 13.6.1231. Již za jedenáct měsíců po své smrti byl papežem Řehořem IX. prohlášen za svatého.

Sv. Antonín je patronem: manželství, milujících, žen, dětí, těhotných žen, starých lidí, chudých, pekařů, pošťáků i zaměstnanců pošty, horníků, trosečníků, za znovunalezení ztracených věcí, pomocník v každé nouzi, františkánů a dalších. Antonínův život v opravdové chudobě a s vroucí láskou k Boží Trojici, s důrazem na svatou zpověď, je vzorem i pro současného člověka, nejen křesťana.

 Každý z účastníků bohoslužby měl a má nad čím přemýšlet.

Musím ještě na závěr podotknout, že sv. Antonín zajisté ochraňoval i nás, poutníky, poněvadž jsme celou bohoslužbu i cestu domů absolvovali bez deště, ačkoliv černé mraky nad námi nevěstily nic dobrého.