Dívat se na Ježíše a jít za ním
Vydáno dne 11. 08. 2008 
Ve starozákonním příběhu o proroku Eliášovi, kterému se Hospodin zjevuje v šumu tichého vánku, si vysvětlíme podstatu bázně Boží.V evangeliu jsme vyzváni, abychom se dívali na Ježíše, důvěřovali v jeho moc a šli za ním. I když občas selžeme malověrností, můžeme počítat s Ježíšovou pomocí. Ať se kolem nás i v nás děje cokoli, dívejme se stále na Ježíše.
19. neděle v mezidobí, cyklus A
V dnešním prvním čtení jsme slyšeli o proroku Eliášovi. Eliáš na hoře Karmel pobil proroky bůžka Baala a prchá před hněvem královny Jezabel. Je Bohem veden na posvátnou horu Choreb, na které Mojžíš obdržel Desatero, a která je tedy místem Božího zjevení.
Eliáš se má jako Mojžíš setkat s Hospodinem. Přechází prudký vítr, zemětřesení a oheň, ale Hospodin se v těchto ničivých živlech nezjevuje. Eliášovi se Hospodin zjevuje v šumu jemného vánku. Je to nové zjevení Boha, který k člověku mluví v tichu. Zjevení Hospodina Mojžíšovi, doprovázené ohněm, zemětřesením, zvuky polnice, vyvolávalo u Izraelitů hrůzu a strach. Eliášovi se Bůh zjevuje ve vánku, aby zjevil svou tvář.
BÁZEŇ BOŽÍ, kterou má mít každý věřící, nemá mít základ ve strachu z Boha, ale má mít základ v LÁSCE. Zjevení Boha ve vánku je obrazem Božího příklonu k člověku, vztahu lásky. Bázeň Boží to není strach z Boha, ale spíše strach z toho, abych nezranil Boží lásku, abych svým hříchem nenarušil láskyplný vztah mezi mnou a Bohem.
Člověk s bázní Boží se snaží o to, aby svým myšlením, slovem, i jednáním, nenarušil své přátelství s Bohem. Víra člověka nemůže stát na strachu z Boha.
Eliáš se má jako Mojžíš setkat s Hospodinem. Přechází prudký vítr, zemětřesení a oheň, ale Hospodin se v těchto ničivých živlech nezjevuje. Eliášovi se Hospodin zjevuje v šumu jemného vánku. Je to nové zjevení Boha, který k člověku mluví v tichu. Zjevení Hospodina Mojžíšovi, doprovázené ohněm, zemětřesením, zvuky polnice, vyvolávalo u Izraelitů hrůzu a strach. Eliášovi se Bůh zjevuje ve vánku, aby zjevil svou tvář.
BÁZEŇ BOŽÍ, kterou má mít každý věřící, nemá mít základ ve strachu z Boha, ale má mít základ v LÁSCE. Zjevení Boha ve vánku je obrazem Božího příklonu k člověku, vztahu lásky. Bázeň Boží to není strach z Boha, ale spíše strach z toho, abych nezranil Boží lásku, abych svým hříchem nenarušil láskyplný vztah mezi mnou a Bohem.
Člověk s bázní Boží se snaží o to, aby svým myšlením, slovem, i jednáním, nenarušil své přátelství s Bohem. Víra člověka nemůže stát na strachu z Boha.
V 1 Jan 4,18 se píše:
„Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání.“
I vztah mezi lidmi nemůže stát na strachu, ale na lásce. Milující člověk se snaží, aby milované osobě žádným způsobem neublížil. Naopak, snaží se jí dělat radost.
O podobné se máme snažit i ve vztahu k Bohu.
V evangeliu se opět zjevuje Bůh – v Ježíši Kristu. Učedníci jsou Ježíšem posláni, aby se přeplavili na protější břeh. Izraelité viděli v moři nebo ve velkém jezeře nebezpečí. Moře bylo symbolem zla, ohrožení, místo působení zlých duchů. Učedníci prožívají těžké chvíle – silný vítr, velké vlny, jistě mají strach o svůj život.
Najednou k nim kráčí Ježíš po moři jako po pevné zemi. Tím zjevuje, že má moc nade vším zlem. Učedníci v Ježíšovi vidí přízrak a strachem křičí. Ježíš je uklidňuje (Mt 14,27):
„Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“
Petr na Ježíšovo zjevení odpovídá VÍROU. Touží být jako jeho Mistr (Mt
14,28):
„Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“
A Ježíš říká (Mt 14,29): „Pojď!“
Petr plně důvěřuje v Ježíšovu moc, dívá se na Ježíše a skutečně vystupuje z lodi a jde za ním. Kolem Petra zuří bouře, ale Petr vidí jen Ježíše. Petr věří v Ježíše a dostává podíl na jeho moci.
Pokud plně důvěřujeme Ježíši, díváme se na něho a jdeme za ním, nemáme se čeho bát. Kolem nás mohou zuřit různé bouře. Pokud se díváme na Ježíše, nic nás nemůže ohrozit. Nemusíme se bát budoucnosti, nemocí ani smrti. Musíme mít oči upřeny stále na Ježíše.
Příběh dál pokračuje. Petr se přestal dívat na Ježíše a zpozoroval silný vítr. Uvědomil si, že chodí po rozbouřené vodě, což je proti rozumu – a dostal strach. Začal tonout.
Jakmile se přestaneme dívat na Ježíše a vkládat v něho veškerou důvěru, jakmile se necháme fascinovat zlem kolem nás, dostáváme strach a toneme. Zlo ovládá člověka, který se bojí. Zlo nemá žádnou moc nad člověkem, který se dívá na Ježíše a důvěřuje v jeho moc.
Petr se topí a volá k Ježíšovi (Mt 14,30):
„Pane, zachraň mě!“
Ježíš HNED vztáhl ruku a zachytil ho. Říká mu (Mt 14,31):
„Malověrný, proč jsi pochyboval?“
I když Petr zklamal, zapochyboval o Ježíšově moci, Pán ho HNED zachraňuje.
To je útěcha pro nás. Když se přestaneme dívat na Ježíše, zapochybujeme o jeho moci, začneme tonout ve svém strachu, není vše ztraceno. Stačí zavolat Ježíše o pomoc a on nás HNED zachrání. Opět se můžeme dívat na Ježíše a jít cestou víry za ním. Opět můžeme vítězit nad zlem v sobě i kolem sebe a nenechávat se spoutávat strachem.
Mějme k Bohu bázeň, mějme strach z toho, abychom svým jednáním nenarušili své přátelství s Bohem. Zvládejme bouře našeho života tím, že se budeme stále dívat na Ježíše a půjdeme cestou víry za ním.
Díváme-li se na Ježíše, nemáme se čeho bát.
„Láska nezná strach, dokonalá láska strach zahání.“
I vztah mezi lidmi nemůže stát na strachu, ale na lásce. Milující člověk se snaží, aby milované osobě žádným způsobem neublížil. Naopak, snaží se jí dělat radost.
O podobné se máme snažit i ve vztahu k Bohu.
V evangeliu se opět zjevuje Bůh – v Ježíši Kristu. Učedníci jsou Ježíšem posláni, aby se přeplavili na protější břeh. Izraelité viděli v moři nebo ve velkém jezeře nebezpečí. Moře bylo symbolem zla, ohrožení, místo působení zlých duchů. Učedníci prožívají těžké chvíle – silný vítr, velké vlny, jistě mají strach o svůj život.
Najednou k nim kráčí Ježíš po moři jako po pevné zemi. Tím zjevuje, že má moc nade vším zlem. Učedníci v Ježíšovi vidí přízrak a strachem křičí. Ježíš je uklidňuje (Mt 14,27):
„Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“
Petr na Ježíšovo zjevení odpovídá VÍROU. Touží být jako jeho Mistr (Mt
14,28):
„Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“
A Ježíš říká (Mt 14,29): „Pojď!“
Petr plně důvěřuje v Ježíšovu moc, dívá se na Ježíše a skutečně vystupuje z lodi a jde za ním. Kolem Petra zuří bouře, ale Petr vidí jen Ježíše. Petr věří v Ježíše a dostává podíl na jeho moci.
Pokud plně důvěřujeme Ježíši, díváme se na něho a jdeme za ním, nemáme se čeho bát. Kolem nás mohou zuřit různé bouře. Pokud se díváme na Ježíše, nic nás nemůže ohrozit. Nemusíme se bát budoucnosti, nemocí ani smrti. Musíme mít oči upřeny stále na Ježíše.
Příběh dál pokračuje. Petr se přestal dívat na Ježíše a zpozoroval silný vítr. Uvědomil si, že chodí po rozbouřené vodě, což je proti rozumu – a dostal strach. Začal tonout.
Jakmile se přestaneme dívat na Ježíše a vkládat v něho veškerou důvěru, jakmile se necháme fascinovat zlem kolem nás, dostáváme strach a toneme. Zlo ovládá člověka, který se bojí. Zlo nemá žádnou moc nad člověkem, který se dívá na Ježíše a důvěřuje v jeho moc.
Petr se topí a volá k Ježíšovi (Mt 14,30):
„Pane, zachraň mě!“
Ježíš HNED vztáhl ruku a zachytil ho. Říká mu (Mt 14,31):
„Malověrný, proč jsi pochyboval?“
I když Petr zklamal, zapochyboval o Ježíšově moci, Pán ho HNED zachraňuje.
To je útěcha pro nás. Když se přestaneme dívat na Ježíše, zapochybujeme o jeho moci, začneme tonout ve svém strachu, není vše ztraceno. Stačí zavolat Ježíše o pomoc a on nás HNED zachrání. Opět se můžeme dívat na Ježíše a jít cestou víry za ním. Opět můžeme vítězit nad zlem v sobě i kolem sebe a nenechávat se spoutávat strachem.
Mějme k Bohu bázeň, mějme strach z toho, abychom svým jednáním nenarušili své přátelství s Bohem. Zvládejme bouře našeho života tím, že se budeme stále dívat na Ježíše a půjdeme cestou víry za ním.
Díváme-li se na Ježíše, nemáme se čeho bát.
Celá tisková zpráva |
| Zdroj: P. Jiří Urbánek 