Pouť na Turzovku

…Andělským pozdravem, rozezní pohoří, Tobě se Maria, všecko zbožně koří. Královno Turzovky, rozestři nad námi,  plášť Boží ochrany, zůstávej tu s námi…

Refrén této písničky mi zněl v uších ještě v neděli ráno po probuzení, i když to nebyla zdaleka jediná písnička, která se na naší pouti do Turzovky (a zpět) zpívala.  V sobotu 2. 8. 2008 pořádala farnost Javorník pouť do Turzovky, a aby se naplnil autobus přidali se samozřejmě farníci z dalších míst našeho děkanátu Jeseník. Jako každá správná pouť, neobešla se ani tato bez těžkostí, zádrhelů a komplikací i když organizátoři měli s její přípravou dost starostí. Je to jako s poutí do našeho nebeského domova, taky se zlý stará o to, abychom tam nedošli.

My jsme však s důvěrou v Boží prozřetelnost, vyjeli s téměř hodinovým zpožděním,modlili se růženec a zpívali,  překonali mírné bloudění na cestě a zdolali i poslední překážku, když nám těsně před cílem zakázali vyjet autobusem, na poutní místo s tím, že se tam koná jejich diecézní setkání a že se nevejdeme na parkoviště. Máme prý použít kyvadlovou dopravu anebo jít pěšky.

Vzhledem k tomu, že naše pouť byla plánována pro starší, či nemocné nepřicházelo v úvahu, že bychom tam všichni vyšli pěšky. Čekání nakonec někteří využili ke svátosti smíření. Zpovědnicí, v tomto případě,  byla zastávka autobusu, která kromě duchovní útěchy skýtala i příjemný stín. Otec Piotr potom intervenoval u místního děkana – kyvadlová doprava se totiž nekonala – a tak jsme nakonec mohli vyjet vlastním autobusem  až nahoru. Počáteční pohroma se ve finále ukázala jako požehnání (Jak už tomu často u našeho Nebeského Otce bývá, zlé velmi rád obrací ve svůj prospěch). Diecézní akce totiž skončila a my jsme měli  poutní místo téměř sami  pro sebe. Otec Piotr sloužil mši svatou za celý náš děkanát a ve tři hodiny jsme se modlili i pobožnost Loretánských litanií, Korunku k Božímu milosrdenství s Výstavem Nejsvětější Svátosti. Každý měl dost času a klidu k soukromým modlitbám a prosbám k Turzovské Matce, k nakoupení drobných dárků i  k občerstvení. Myslím, že všichni mohli vnímat ty mimořádné milosti. A pokud jsme je až tak nevnímali, nevadí, Dobrý Bůh nám to jistě vyjeví později. To že se naše duše pozvedly bylo poznat i z toho, že mnohé z nás(většinu tvořily ženy) vydržely zpívat celou cestu až domů. Pán Bůh zaplať za všechno!

…Matičko Turzovská, slibujem Ti věrnost, Tvá naše víra je, naděje i radost…