Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?

V homilii 12. neděle v mezidobí se budeme zabývat člověkem, který je jednotou duše a těla. Lidská duše je přímo stvořená Bohem a nesmrtelná. Proto mohl Pán Ježíš říci, že se nemusíme bát těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou.
Bůh je stále s námi, neuniká mu žádný okamžik našeho života. Má spočítány všechny naše vlasy na hlavě, máme větší cenu než všichni vrabci. Nemáme se tedy bát pronásledování.

12. neděle v mezidobí, cyklus A

  Dnes se máme zabývat člověkem. V katechismu se píše, že lidská osoba „je zároveň bytost tělesná i duchová“ (KKC 362). Člověk je jednota duše a těla (KKC 364).
  Výraz duše v Bibli označuje lidský život, celou lidskou osobu, ale i duchový princip v člověku. Duše je podle nauky církve je přímo stvořená Bohem a nesmrtelná. Duše oživuje lidské tělo. Spojení duše a těla „tvoří jednu jedinou přirozenost“ (KKC 365).

  Lidské tělo je hmotné a podléhá smrti. Je duší oživováno a duše se v hmotném světě projevuje skrze lidské tělo. Celý člověk je Bohem chtěný, proto nemůžeme pohrdat lidským tělem, vždyť i ono bylo stvořeno Bohem a má být vzkříšeno.
 Lidská duše je nositelkou života, vědomí našeho „já“. Lidská duše při smrti nezaniká a znovu se spojí s tělem v okamžiku vzkříšení z mrtvých. Člověk tedy skrze duši žije i po smrti, ví o sobě.

  Teď více pochopíme slova Ježíšova (Mt 10,28):
  „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo.“
  Křesťané, kteří mají svědčit o Kristu životem i slovem, musí počítat s odporem Zlého i těch, kteří jsou v jeho moci.  Kristovi protivníci mohou působit hlasatelům Božího slova utrpení i smrt, ale lidské duši nemůže nikdo ublížit. Je třeba se více bát Boha než člověka. To slovo „bát“ má v Písmu sv.  význam úcty a poslušnosti vůči Bohu. Člověk může ze strachu zapřít a opustit Krista, může sice zachránit svůj pozemský život, ale jak dopadne na Božím soudu?  Kdo se zřekne Krista – života, vybírá si ne-život. A pokud je to konečné a trvalé rozhodnutí, nemůže po smrti vejít ani do nebe ani do očistce. Bůh respektuje rozhodnutí člověka, respektuje jeho volbu.

  Máme nějaký prostředek proti strachu z pronásledování? Ano. Máme jistotu, že Bůh je s námi. Bůh je mocnější než všechno zlo ve světě. To poznával i Jeremiáš, který trpěl útoky nepřátel (Jer 20,11):
  „Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou.“
  A Pán Ježíš dnes říká, že nebeský Otec se stará o každého vrabce. Dokonce dodává (Mt 10,30n):
  „U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.“
  Bůh se stará o každou maličkost v našem životě, proto se nemusíme bát. Nic se neděje v našem životě bez jeho vědomí. Při svědectví o Kristu si můžeme být jisti jeho přítomností a pomocí.

  Závěr evangelia ještě více podtrhuje nutnost vydávat o Kristu svědectví (Mt 10,32n):
   „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“
  Veřejné přihlášení ke Kristu má za následek, že se i k nám bude Ježíš znát při soudu na konci času. Pokud se však Krista zřekneme, odejdeme od něho, nebudeme se k němu znát, ani on nás nebude nutit, abychom s ním žili ve věčné slávě.

   Strach patří k lidskému životu. Máme i strach veřejně se přihlásit ke Kristu a hlásat jeho slova. Strach lze přemoci důvěrou v Boha.
  On je silnější než veškeré zlo, on je silnější než smrt. On je náš „silný bojovník“. Bůh má spočítány i všechny naše vlasy na hlavě, stará se o každý detail našeho života, nic mu z našeho života neuniká. Proto se nebojme svědčit o Kristu slovem i životem. Veřejně se přihlásit k tomu, že v něho věříme a jemu patříme.