Římskokatolická farnost Vidnava, Bernartice u Javorníka, Kobylá nad Vidnavkou, Stará Červená Voda, Černá Voda, Supíkovice, Velké Kunětice, Velká Kraš   

* Svátost křtu - smlouva mezi Bohem a člověkem

Vydáno dne 23. 06. 2008

velikonoce_svice.JPGTématem 11. neděle v mezidobí je smlouva mezi Bohem a člověkem. Po vysvětlení pojmu smlouvy si všimneme smlouvy s Noemem, Abrahámem a smlouvy na Sinaji, kterou zprostředkoval Mojžíš.
Pán Ježíš uzavřel při poslední večeři novou a věčnou smlouvu. My do ní vstupujeme vírou a svátostí křtu. Při každé mši svaté zpřítomňujeme Kristovu oběť na kříži i uzavření nové smlouvy.
Kazání jsem nedokončil, neboť ke konci promluvy uhodil do kostela kulový blesk a ozvala se velká rána.


11. neděle v mezidobí, cyklus A
 
  Dějiny lidstva jsou dějinami spásy. Bůh vstupuje do lidských dějin a navazuje vztah s lidmi. Tento vztah je potvrzen smlouvou, kterou Bůh s lidmi uzavírá. Smlouva se v hebrejštině označuje jako „berith“. Smlouva má mezi partnery smlouvy vymezit práva a povinnosti. Partneři smlouvy jsou většinou rovnocenní, avšak existují i smlouvy mezi nerovnocennými partnery (vazalské smlouvy), kdy mocnější slibuje slabšímu ochranu a ten se zavazuje ke službě.

  Smlouva mezi Bohem a lidmi je dohodou mezi dvěma nerovnocennými partnery. Bůh se rozhoduje svobodně uzavřít smlouvu s člověkem, smlouva je vlastně milost.

  Bůh uzavřel smlouvu s Noemem a s každým živým tvorem (Gn 9,8-11). Zavázal se, že již nevyhladí všechno tvorstvo potopou. Znamením smlouvy se stala duha. Po rozptýlení lidu, který stavěl babylónskou věž, Bůh uzavřel smlouvu s Abrahámem a jeho potomstvem (Gn 15,1-19). Bůh Abrahámovi slibuje potomstvo a zaslíbenou zem. Znamením smlouvy byla obřízka (Gn 17,10).

  Po vyvedení Izraele z egyptského otroctví uzavírá Bůh prostřednictvím Mojžíše  další smlouvu na Sinaji. Bůh uzavírá smlouvu ze svobodného rozhodnutí, volí si Izrael za svůj lid z lásky k němu a pro věrnost slibům praotcům. O této smlouvě jsme dnes slyšeli v prvním čtení (Ex 19,5):
   „Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země.”

  Izrael se zavazuje k plnění podmínek smlouvy, které jsou shrnuty v Mojžíšově zákoně. Stěžejní podmínkou je víra v pravého Boha a odmítnutí modloslužby. Izrael se stane pro Hospodina zvláštním vlastnictvím mezi národy, kterému bude žehnat. Mojžíš vztyčil 12 kamenných stél podle 12 izraelských kmenů a obětní oltář. Pak přinesl oběť, částí krve obětního zvířete pokropil oltář a části krve pokropil lid na znamení spojení mezi Hospodinem a Izraelem.
  Izrael modloslužbou sinajskou smlouvu často porušoval. Nevěrnost Izraele tuto smlouvu zrušila. Izrael je potrestán zbořením chrámu a vyhnanstvím. Proroci však slibují novou smlouvu, která promění lidská srdce. Zákon bude vepsán do srdce.

  Tato nová smlouva je uzavřená Ježíšem při poslední večeři a zpečetěná jeho krví. Smlouva se v Novém zákoně označuje řeckým slovem „diatheke“, které zdůrazňuje Boží svrchovanost ve smlouvě, ale i Boží laskavost a slitovnost. V Markově evangeliu při proměňování vína v Kristovu krev máme Ježíšova slova (Mk 14,24):
  „Toto je má krev, krev smlouvy, která bude vylita za mnohé.“
  Ježíš sám chápe svou smrt jako smírnou oběť. Stává se prostředníkem nové smlouvy uzavřené ve své krvi. Na místo oběti zvířat nastupuje nová oběť. Ježíšova oběť i smlouva jsou zpřítomňovány při každé mši svaté.

  Nová smlouva je nadřazena sinajské smlouvě. V nové smlouvě jsou skutečně člověku odpuštěny hříchy, Bůh přebývá uprostřed svého lidu, dává mu Ducha  svatého  a svobodu Božích dětí. Nová smlouva se netýká jen Izraelitů, ale všech, kteří uvěří v Ježíše Krista. Krev Kristova znovu vytváří jednotu lidského pokolení, kterému otevírá cestu do nové zaslíbené země – do nebeské slávy.

  My jsme vstoupili do této smlouvy skrze svátost křtu.  Křest je vlastně křestní smlouva mezi Bohem a námi. Bůh nám nabízí ochranu, požehnání a nebeské dědictví.  Křesťan se stává Božím vlastnictvím. Zavazuje se zachovávat nový zákon, jehož podstatou je nové přikázání lásky.
  Skrze křest jsem s Bohem uzavřeli smlouvu. Každý rok tuto smlouvu společně obnovujeme při vigilii Zmrtvýchvstání Páně. Při každé mši svaté se zpřítomňuje Kristova oběť na kříži i uzavření nové smlouvy. Jako bychom byli těmto událostem osobně přítomni.
 ASI V TUTO CHVÍLI UDEŘIL DO KOSTELA KULOVÝ BLESK.
Měli bychom si Boží dobrotu i náš závazek vůči Bohu stále připomínat. Bůh je smlouvě s námi vždy věrný, kéž by to platilo i u nás.
  Pěkně to napsal sv. Pavel (2 Tim 2,19):
  „Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.”

Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: P. Jiří Urbánek
©2006-2018 by ruzenec.cz | Vytvořeno pomocí phpRS