JEZ? YES!
Vydáno dne 10. 09. 2007 
Čím se člověk plní, toho je pak plný! A my jsme se na našem táboře pořádně naplnili. Samozřejmě nejen dobrotami od mistra kuchaře Jožky, ale především společnými chvílemi se sebou navzájem a s Pánem na poutním místě Maria Hilf.Počet lidí: kolem 80 (z toho několik kněží a řeholních sester, kuchařů, vzácných hostů a zbytek tvoří početná skupina plnících se mladých lidí)
Věk: 14 (teda byli tam ještě tři miminka v bříšku a Jonášek) – 26 (věk zkreslen vzhledem k mladosti ducha všech – i kuchařského týmu:-))
Počasí: Polojasno s mírnými přeháňkami (vždy v noci, či když jsme byli v kostele, takže v pohodě)
Jídlo: Až moc dobré. Většina přibrala o 2, 35 kila.
Zajímavosti: Během tábora byl natočen dvoudílný velkofilm Eyesman I a II, který můžete shlédnout 28. 9, po zářijovém taizé.
A teď to důležité k chodu tábora: Kdo vstal brzo, mohl si nejen jako první vybrat z nejrůznějších workshopů, ale také jít na mši, nebo se osprchovat, ale vody bylo letos málo (minule ji bylo až až, i ve stanech :-)). Proto před vstupem do domu každý táborník „plavčíkovi“ odevzdal jeden ze svých koupacích lístků. (Bohužel někteří si je neuváženě vyčerpali již v prvních dnech, nebo své lístky horlivě nabízeli výměnou za dobroty a na konci týdne to bylo u některých jedinců drobátko znát :-)
S plnými bříšky jsme se po snídani odebrali k ranním prožitkovým chválám do kostela a následovala přednáška na dané téma dne: Nestarej se!, Starej se vo sebe!, Starej se vo druhý!, Starej se vo církev! A teď se starej! Komu tyto názvy nic neříkají (chápeme:-), tak se mluvilo o přijetí toho, že jsme teď a tady (v této době, rodině), o sebepřijetí, přijetí církve, přijetí druhých kolem sebe apod. Přednášení zahájil o. Pavel, druhý den pak pokračovala Liduška Liberdová, o. Adam Rucki a o. Serafím z kostelního Vydří.
Po tomto vydatném naplnění jsme se v rytmu písně rozešli do skupinek, kde se dané téma prožívalo a povídalo o něm. Pak se zase jedlo, tentokrát dobrý oběd.
A je tu odpolední program. První den to byl strhující a náročný výlet, kdy jsme jako Marty chystali hostinu pro sebe navzájem i vzácného Hosta. Další tři dny si každý mohl vybrat ze široké nabídky workshopů (pokud teda ráno včas vstal, jinak už moc na výběr neměl) – pletení košíků (i o. Jiří si jeden upletl, asi na hostie :-)), výroba šperků, irské a břišní tance (opět se hvězdou stal o. Jiří), bubnování, dramatejšn, míchané nápoje, zdravá výživa, minikurz focení, praktické filosofování a argumentace na nejrůznější témata, přednáška o Kavkazu, klamy a reklamy, jak k nám mluví naše tělo, svědectví nevidomých…
Zajisté vás zajímá, co se dělo večer. První den nás čekala slavnostní mše a hostina. Druhý den pak prožitková večerní modlitba – Co to je být Božím dítětem a ve středu velká celovečerní hra Titanic (krycí název Santa Maria). Naštěstí jsme se všichni zachránili v bezpečném Přístavu a ve čtvrtek jsme si tak mohli prožít modlitbu ve skupinách.
No a v pátek už nastalo velké loučení, modlitba žehnání (to byla fakt síla) a vzájemné obdarování tím vším, co se urodilo na workshopech či skupinách.
Možná si teď říkáte: A k čemu tohle všechno bylo dobré? Ono se to těžko dává do slov, ale ten kdo chtěl (včetně organizátorů, kuchařů a kněží), tak skutečně během tohoto týdne prožil něco nového, setkal se s Pánem či prožitkem společenství a síly modlitby, našel bezpečí, něčemu porozuměl, rozhodl se k něčemu, odpustil sobě, druhému, Bohu, smířil se… a je zas trochu dál na své cestě.
A víte co, zeptejte se vlastně všech těch mladých, kteří tam byli, anebo přijďte na naše potáborové setkání 28. září v 19.30 v jesenickém kostele, kdy po modlitbě taizé bude následovat táborová prezentace a snad se trochu nadýchnete té naší atmosféry.
Tak řekni yes! Neboj se a přijď mezi nás, budeme se těšit.
Honza, Kristýna, Bára, Filip
Moc děkujeme všem těm, kteří nás provázeli modlitbami a zvláště celému poutnímu místu Maria Hilf, sestřičkám Boromejkám, všem organizátorům a kněžím, kteří nás podpořili přímo svou účastí. Díky o. Pavle, Jiří, Tomáši, Marceli!
Celá tisková zpráva |
| Zdroj: Honza a Kristýna 