S radostí přicházejme ke svátosti smíření, zkroušené srdce je ráj pro Boha

Ve dnech 25.3-1.4.2007  probíhají v Javorníku a v Uhelné exercicie, které vede P. Mgr. Adam Rucki, biskupský vikář pro duchovní povolání. O zázemí exercicií se dobře stará P.Piotr Niewiadomski, farář z Javorníku. Měli jsme možnost v pátek večer zavítat na jednu z přednášek otce Adama do Uhelné. Téma: „Příprava na svátost smíření“.

Křtem se smyjí všechny hříchy. Také svátost smíření je takový křest, po něm, jako bychom se znovu narodili. Bůh nám všechno odpouští. Z podobenství o marnotratném synu víme, že mladší syn požádal otce, aby mu dal majetek, který mu náleží - obraz Boha, který respektuje svobodnou vůli, i když zhřešíme. Bůh miluje hodné i zlé děti, respektuje jejich svobodu. Láska nikoho nenutí, jenom zve. Ježíš zaklepe a čeká jen, jestli my dveře otevřeme. Mnohdy si stěžujeme, že naše děti nechodí do kostela. Nenuťte je, modlete se a milujte je takové, jaké jsou. Vždyť skrze odpuštění  oni uvidí lásku, Ježíše. Vymodlete jim víru, vždyť modlitba proráží nebe, „nedám Ti Bože pokoj, dokud mě nevyslyšíš“. Marnotratný syn odchází daleko od svého otce, tam prohýří svůj majetek. Pak nic nemá, jde pást čuníky – to je symbol hříchu, ubohý život. On pak vzpomíná na svého otce a rozhodne se jít za ním. A Otec nebeský čeká, on se nezlobí, miluje nás ještě více. Bůh nás vyhlíží a když spatří svého syna, utíká mu naproti. Láska Boží spěchá. Hned po hříchu utíkejme ke kříži a prosme o odpuštění. Syn se vrhá k Otci: „Táto, já tě potřebuji!“ „Není tvé místo synu u mých nohou, ale u mého srdce.“ Otec mu pak dal prsten, nechal udělat hostinu a syn ho začne milovat, láska se projevila. Ten druhý  syn svého otce neměl taky rád, byl vypočítavý, záviděl tomu staršímu bratru. My si taky někdy říkáme, že se chováme moc dobře a ti druzí si užívají život, jako bychom jim záviděli, ale následek hříchu, kdy je pak člověku špatně na svědomí, není nic lehkého a tomu už rozuměl mladší syn. Otec říká staršímu synu „vždyť vše co mám, je i tvé.“ On však odmítá, nezakusil náruč svého otce. Já jsem dobrý katolík, nepotřebuji odpuštění. Ale každý, kdo hříchy má, má právo na náruč Boží. Bůh má obrovskou radost, když odpouští. Nebojme se vrhnout do náruče nebeského Otce. Kolik lidí prožilo pádů a pak se změnil celý jejich život. Mnohé hříchy děláme ze slabosti. V lítostí pak přistupme ke kříži, Duch sv. sestupuje a očišťuje nás. Popřemýšlejme také o tom, co jsme dobrého za ten den udělali, abychom se uměli také docenit, znát naše dobro, znát svou hodnotu, pak nebudu mít potřebu závidět druhému, pomlouvat ho, protože každý z nás má od Boha dané dary potřebné pro něj. S radostí přicházejme ke svátosti smíření, zkroušené srdce je ráj pro Boha.