Diecézko? Že váháš!

Zatímco většina národa si chystala české vlajky, řehtačky a fotbalové dresy na sobotní zápas, jesenická mládež si sbalila batohy, bible, kytary, bubínky a vyrazila na diecézní setkání s otcem biskupem do Města Albrechtic. (23. - 25. 3. 2007)

Jeli jsme jako zvědaví účastníci, ale zároveň většina z nás si nesla na bedrech také zodpovědný úkol – zpěv při obou mších svatých a při večerní adoraci. Proto ty kytary, bubínky, mandolíny.

Sotva jsme dorazili na místo, pohltila nás obrovská Albrechtická škola, stejně jako dalších skoro 700 účastníků. S visačkami na tričkách a zpěvníčkem v ruce jsme zvědavě vyrazili na průzkum celého objektu s nadějí, že najdeme velkou tělocvičnu, ve které se bude odehrávat celý úvodní program. Našli jsme ji, byla obrovská a bylo v ní rušno, jako v mraveništi. „Jééééé ahoooooooooj, ty jsi tady taky? Jééééééé čauuuuuu, tebe jsem dlouho neviděla.“, ozývalo se velkou halou. A bylo vidět, že milých setkání se tady uskuteční ještě moc a moc.

Dále už znám vše jen z vyprávění, protože náš prcek Jonáš si začal protírat oči, což znamenalo náš odchod do nedalekého kláštera, kde jsme jej mohli v klidu uložit k spánku. A co mi teda vyprávěli? První polovina večera byla v duchu upoutávek na akce střediska pro mládež ve Staré Vsi a samozřejmě na velké celostátní setkání mládeže v Táboře. Ve druhé půlce se představila kapela Timothy. Prý to byl opravdu nářez... jak se mi doneslo... celý koncert byl jednou obrovskou modlitbou, účastníci tancem chválili Pána.

V sobotu ráno, po snídani, jsme znovu usedli na parkety místní tělocvičny. Tentokrát jsme naslouchali svědectvím několika lidí (Otec Lumír, sestra Filomena, otec Vítek a další). Všechna svědectví byla plná naděje a povzbuzení, že víra a život s Ježíšem má smysl.

Po společném programu v tělocvičně nás čekala mše svatá s otcem biskupem v místním kostele. Kapelu tvořila mládež z Jesenicka i legendy jesenického campanulového bluegrassu. A byl to zvuk nadmíru nebeský, protože leckomu i slza dojetí v oku uvízla. Kostel praskal ve švech, či spíše v omítce, a biskup tu a tam po očku pokukoval na báječné hudební těleso, které celé mši dávalo zajímavou šťávu. My jsme pokukovali i po otci Jiřím, který za námi přijel.

Odpolední program zaplnily workshopy – setkání v malých skupinkách. Kdo chtěl a včas se napsal, mohl si popovídat s biskupem, jiný s vojenským kaplanem, další třeba s mladými manželi a nebo i s Adamem Ruckim (v tomto týdnu ho máme možnost slyšet i vidět na exerciciích v Javorníku).

Večer jsme měli možnost se v tzv. praxi modlitby setkat s Pánem v tiché adoraci, nebo modlitbě Taizé, nebo dramatickém ztvárnění růžence světla. Jeseník byl na Večeru chval, protože tam hrál :-) V neděli jsme si pospali o hodinu míň (ať žije letní čas a věčného klidu dojdou chytráci, kteří ho zavedli).

Krásným závěrem setkání byl rozjezd do okolních farností – povzbudit farnosti v pohraničí. Jeseník to opět roztančil na nedělní mši v Albrechticích. Odjížděli jsme povzbuzení ze setkání s druhými lidmi, s Bohem i s otcem biskupem. Když jsme odcházeli z kláštera, potkali jsme se s ním ve dveřích. „To by se jeden divil, chudé Jesenicko, nikdo tam pořádně není a takovou skvělou kapelu máte.“ Bylo to takové milé pohlazení na závěr a na cestu domů.

Díky organizátorům za akci, sestřičkám za azyl a otci biskupovi za přítomnost – vždyť s námi stál i ve frontě na jídlo! A že byla dlouhá jak kšandy :-) Dík patří také děkanství a otci Jiřímu za finanční příspěvek.

Těšíme se do Tábora a na Maria Hilf na YES. Vydržte, už se to blíží!