Poselství Benedikta XVI. ke Svět. dni míru pro r.2007

Vatikán. Dnes dopoledne (12.12.2006) bylo zveřejněno poselství Benedikta XVI. ke Světovému dni míru pro rok 2007 s názvem Lidská osoba, srdce míru. Představil je kardinál Renato Martino předseda Papežské rady Justitia et pax v tiskovém středisku Svatého Stolce.
Svatý otec v něm hned na počátku vysvětluje, že jeho název zvolil s myšlenkou na děti, „jejichž budoucnost je obtížena vykořisťováním a špatností dospělých, kteří nemají skrupule“. „Mír – píše –se prosazuje pouze respektováním osoby“. Připomíná, že důstojnost člověka vyplývá z toho, že je stvořen k obrazu Božímu: člověk, tedy „není něčím, ale někým“.

„Mír – upřesňuje – je darem Božím“, ale je také „úkolem“ člověka, „závazkem, který nezná přestávku“. Mír „se projevuje ve stvoření uspořádaného a harmonického světa a ve vykoupení lidstva, které má zapotřebí být vyňato z nepořádku hříchu“. Existuje totiž řád světa, a ten není „iracionální nebo zbavený smyslu“, protože „na jeho začátku je věčné Slovo, Rozum a nikoli Nerozum“: je zde „morální logika“, které je třeba dbát, všeobecná „gramatika“, tj. „souhrn pravidel individuálního jednání … založených na spravedlnosti a pokoji, který je vepsán do svědomí všech“. Právě respektování tohoto „přirozeného zákona“ je „velkou základnou pro dialog“ mezi lidmi a „zásadním předpokladem autentického míru“.

„Mír – pokračuje papež – má zapotřebí jasného stanovení „onoho pokladu hodnot, který je vlastní člověku jako takovému“. „Mír se zakládá na respektování práv všech“: Církev, která je zvěstovatelkou základních práv každé osoby“, „vyžaduje především respektování života a náboženské svobody každého. Respektování práva na život v každé jeho fázi představuje pevný bod rozhodující důležitosti: život je darem, kterým jeho subjekt nedisponuje bezvýhradně.“ Papež poukazuje na „masakr“, kterému je dnes vydáno právo na život v podobě obětí ozbrojených konfliktů, terorismu a násilí, ale také i mlčenlivých úmrtí způsobených hladem, interrupcemi, experimentováním na embryích a euthanázií“.

Pokud jde o oblast náboženské svobody – podotýká Benedikt XVI. – „mnozí věřící narážejí na těžkosti ve veřejném a svobodném vyznávání vlastní víry“. Papež s bolestí poukazuje na pronásledování křesťanů a připomíná nedávné „tragické epizody krutého násilí“. „Existují režimy – píše - které vnucují jediné náboženství, zatímco indiferentní režimy živí nikoliv násilné pronásledování, ale systematický posměch ve vztahu k náboženské víře na rovině kultury.“

Neustálou hrozbou míru jsou také „četné nespravedlivé nerovnosti“, zejména „v přístupu k zásadním dobrům jako potrava, voda, obydlí, zdraví“; nespravedlnosti, které postihují zejména Afriku. Hrozbou míru jsou také „přetrvávající nerovnosti mezi mužem a ženou, pokud jde o uplatňování základních lidských práv“: papež poukazuje na vykořisťování žen a „antropologické vize v některých kulturách, které přisuzují ženě postavení silné podřízenosti mužům“.

Na cestě k míru – tvrdí Benedikt XVI. – existuje úzká spojitost mezi ekologií přírody a humánní ekologií, tzn. mezi respektem k životnímu prostředí a respektem k přirozené a morální struktuře člověka. Do tohoto kontextu pak vstupuje problém energetických zdrojů: to vyvolává běh o závod za energetickými zdroji, který nemá v dějinách obdoby a který vyvolává nespravedlnosti, antagonismy, novou chudobu a výlučnost. „Ničení životního prostředí, jeho nemístné a egoistické využívání a násilné drancování pozemských zdrojů, způsobují rány, konflikty a války právě proto, že jsou plodem nelidského pojmu rozvoje“.

Podle papeže je třeba překonat „reduktivní vize člověka“, „ideologické a kulturní předsudky“, „politické a ekonomické zájmy“ a ony „nepřípustné koncepce Boha, které podněcují k nenávisti a násilí. Svatý otec podtrhuje zcela jednoznačně, že „válka ve jménu Božím nikdy není přípustná“.

Mír je však také zpochybněn „lhostejností k opravdové přirozenosti člověka“. Mnozí současníci totiž popírají existenci specifické lidské přirozenosti a dávají tak prostor těm nejextravagantnějším interpretacím bytostně konstitutivních znaků lidské bytosti“. Také tady – píše Svatý otec – je nezbytná jasnost: „oslabená vize osoby, která nechává prostor každé i excentrické koncepci lidské osoby, je jen zdánlivě příznivá míru. Ve skutečnosti brání autentickému dialogu a otevírá cestu autoritativním intervencím“. Této „oslabené“ koncepci osoby pak odpovídají také „oslabená“ lidská práva. Papež poukazuje na vnitřní rozporuplnost relativistického myšlení: „práva jsou kladena jako absolutní, ale základ, na kterém jsou postavena, je pouze relativní. Jeví-li se pak ona práva některým jako nepohodlná, mohou být tím pádem také odstraněna.“ Pouze učiní-li se jasno v tom, že „práva jsou zakořeněna v objektivní instanci přirozenosti“, lze „tato práva účinně hájit“ jako „platná pro všechny, vždy a všude“. Kromě toho se rozumí samo sebou dodává Benedikt XVI., že práva člověka v sobě zahrnují také jeho povinnosti, a cituje přitom mahatma Gandiho: „Ganga práv pramení v Himalájích povinností“.

Svatý otec se pak zabývá mezinárodními Organizacemi, zejména OSN a jejich Všeobecnou Deklarací práv z roku 1948, na niž se pohlíží jako na morální závazek přijatý celým lidstvem. Takovéto chápání Všeobecné Deklarace – připomíná Benedikt XVI. - je však možné jedině tehdy, „je-li základ práv, popsaných v Deklaraci, spatřován nikoliv v pouhém rozhodnutí shromáždění, které ji schválilo, nýbrž v samotné přirozenosti člověka a v její nezcizitelné důstojnosti jakožto osoby stvořené Bohem“.
Benedikt XVI. pak upozorňuje na to, že je třeba, „aby mezinárodní Organizace neztrácely ze zřetele přirozený základ práv člověka,“ protože to je uchrání před, bohužel, „stále latentním nebezpečím sklouznout k jejich pouze pozitivistické interpretaci. Kdyby k tomu došlo – varuje pak Benedikt XVI. – mělo by to za následek, že mezinárodní Organizace by ztratily pravomoc nutnou k zastávání role obránců základních práv osoby a národů, a tedy principiální opodstatnění samotné jejich existence i působení.“

Ke konci pak Svatý otec poukazuje na velký neklid, který ve světě vyvolala snaha některých států opatřit si jaderné zbraně, a píše, že „nás to vrátilo zpět do časů tzv. studené války“, přičemž vybízí všechny představitele států a mezinárodních Organizací, aby se „ničím nenechali odradit od jednání o úplném jaderném odzbrojení“, protože „ve hře je osud celé lidské rodiny“.

Nakonec Benedikt XVI. vybízí křesťany, aby spolu s Církví byli „znamením a záštitou transcendence lidské osoby“ a tak neohroženě prosazovali „pravý integrální humanismus“. Svou modlitbu za mír pak Petrův nástupce svěřuje Královně míru, přičemž hledí do budoucnosti se srdcem, které je i přes nebezpečí, naplněno nadějí.

Plné znění POSELSTVÍ je ZDE.