* Pouť na Boží hoře u Žulové 17.9.2006

Vydáno dne 17. 09. 2006

BHora_0706.JPGBolest je něco, čemu se člověk snaží vyhnout, je to jednoduše, druh zla. Je to zlo, které nemělo být. Člověk neměl pociťovat bolest; jak tělesnou, tak vnitřní – duchovní. Ale přišel hřích a s ním i utrpení.



V neděli 17.9.2006 proběhla pouť na Boží hoře u Žulové. Vše započalo v 9:45 hodin křížovou cestou, při které cca 20 poutníků prošlo „bolestnou Kalvárií“ čtrnáct zastavení. V 11:00 hodin následovala slavnostní mše svatá v kostele Panny Marie sedmibolestné, celebrovaná P.Mgr.Ondrejem Kaliciakem, farářem z Bílé Vody. Této mše svaté se zúčastnilo cca 100 poutníků. Zde si přečtěte něco málo z kázání :

Drazí bratři a sestry,

Bolest je něco, čemu se člověk snaží vyhnout, je to jednoduše, druh zla. Je to zlo, které nemělo být. Člověk neměl pociťovat bolest; jak tělesnou, tak vnitřní – duchovní. Ale přišel hřích a s ním i utrpení. Pokud jsme nemocní a musíme se podrobit operaci, většinou dostaneme narkózu, která utlumí bolest. Ovšem, až tato narkóza vyprchá, stejně bolesti neujdeme. Musíme podstoupit tuto bolest, abychom mohli žít. Podstata lidského štěstí je život, ten život, o kterém povídal Ježíš, aby jej lidé žili v hojnosti a v plnosti. Náš život na této zemi je přeplněný bolestí. Mnohokrát lidé považovali bolest za pomstu bohů nebo trest Boží. Když izraelité uviděli v dálce malomocného (ten musel křičet, že je malomocný a musel zvonit zvonkem, aby upozorňoval lidi na sebe), tito lidé se obyčejně ptali : Co vyvedl? Co zhřešil? Pokládali to za trest.
„Tvou duší pronikne meč“ povídá Simon té, která by měla žít tzv.protekčně. Však vidíme v dnešním zkorumpovaném světě, že být synem, dcerou bohatých lidí přináší všude protekce a výhody. Dcera jednoho vysoko postaveného podnikatele v Košicích na Slovensku zabila člověka při autohavárii. Nic se jí nestalo. Peníze a postavení udělaly vše. A my, jako lidé můžeme uvažovat, že Boží rodička musí mít také protekci. Ano, měla to privilegium, že si lidských bolestí užila více, než ostatní ženy. Byly to bolesti, které jí Simon předpověděl, bylo jich sedm. Nebyly to ani tak bolesti tělesné, jak vnitřní – bolesti ducha a duše, které pálí, bolí daleko více jak ty tělesné. Byl to strach o dítě, strádání na poušti. A přeci přišel Ježíš dát utrpení a bolesti svůj smysl. Bolest dnešních matek, to je bolest Panny Marie. Bolest nás všech, kdy se mnohokrát zraňujeme v důsledku své lidské slabosti, někdy i hlouposti a zlomyslnosti, to je všechno bolest, kterou prožívala před 2000 lety ta, která spolu s Ježíšem Kristem trpěla za nás. Je to žena, která se dokonale podřídila, jak svému Synu, tak svému manželu Josefovi. Podřídila se, i když byla privilegovaná. Když se dostaneme na nějakou vyšší příčku, očekáváme, že se svět bude kolem nás točit. Jsme někdo, jsme privilegovaní a přesto bychom se měli my točit okolo světa. Tak jako Panna Maria, která prožívala svůj každodenní život v námaze a každodenních starostech, strachu, trápení …, tak, jak to občas prožívají i naše rodiny. Právě proto je nám Panna Maria tím vzorem oddanosti, tím vzorem odevzdání se i v bolesti prozřetelnosti Boží.

Po mši svaté následovalo pohoštění. 

 


 









Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: MG