Lépe je svůj kříž nést,než ho vléci po zemi.

To si uvědomovali mnozí z 50ti poutníků,kteří se vydali 4.11.2005 na první pátek na noční křížovou cestu na Maria Hilf. Odříci si spánek a případně i televizi nebo pohodlí domova a vydat se na 6ti kilometrovou noční cestu do kopců nad Zlatými Horami, to je jistě potvrzením titulku naší zprávy v nadpisu.

Tak symbolicky nesli svoje kříže mnozí ze zúčastněných a tuto malou oběť obětovali za úmysly této křížové cesty, to je tradičně za odvrácení trestů za násilné potraty a dnes také za umírající. Po celou dobu křížové cesty byla možnost přijmout svátost smíření, což také mnozí poutníci využili. U jednotlivých zastavení jsme vzpomínali především na naše zemřelé a umírající, neboť v listopadu si naše spojení s těmi, kteří nás předešli, máme silněni uvědomovat. Kdo ví, zdali se někdo z nás náhle a neočekávaně neocitne také v takové situaci ? Tak jsme došli až k poslednímu zastavení, které v současné době doznává jistých změn. Buduje se totiž nová kaple Božího Hrobu (na fotografii), která byla také částí původní křížové cesty a byla současně se zničením poutního místa v roce 1973 srovnána se zemí. Tam jsme se pomodlili za zemřelé kněze, budovatele původního poutního místa, za P.Vincence Braunera, horlivého faráře zlatohorského, kterého Němci pro jeho protinacistické smýšlení v r.1942 násilně vystěhovali ze Zlatých Hor do Německa, dále za P.Metoděje Nečase, rovněž zlatohorského faráře v letech 1967-72, který se snažil o vzkříšení poutního místa v době Pražského jara (1968-9) a také za všechny živé kněze na Jesenicku, aby nám byli vzorem a příkladem. Pak jsme v kostele v těchto nočních hodinách (bylo kolem 23.hodiny) setrvali v adoraci před Nejsvětější Svátostí a prosili Božské Srdce o pomoc v našich starostech. I my Tě, milosrdný Bože nyní prosíme, abychom donesli svoje kříže až do konce a mohli se radovat ze společenství s Tebou a s našimi drahými !