Pastýřský list - Vánoce 2018

Také můžeme vzpomínat, které Vánoce byly nejkrásnější. Mě je 70 let a stále rád vzpomínám na ty dětské Vánoce, kdy tatínek nastrojil stromek, pak údajně přiletěli andělé a rozdělovali dárky. Tatínek jim v tom jen pomáhal. Potom konečně zazněl zvoneček a my, seřazeni podle věku, jsme šli do takzvaného „stromečkového“ pokoje. Každý jsme měli svůj stoleček, ale před prohlížením dárků jsme šli k jesličkám a tam se pomodlili a zazpívali několik koled. A i když nám jednou nejmladší bratr (dnes opat v klášteře Teplá) od svíce na stromečku začal hořet, stále na všechny dětské Vánoce rádi vzpomínáme. Ano, i na vojenské vánoce vzpomínám, jak jsem sloužil tajně půlnoční mši svatou v jednom skládku.

 

Jistě, vánoční svátky jsme mohli prožívat za různých okolností i v různých životních etapách, ale všechny byly krásné, protože člověk hluboce vnímal, že „dnes se nám narodil Spasitel Kristus Pán.“ Řeknete, že ten se přece narodil před dvěma tisíci lety. To je sice pravda, ale v liturgii přece rok co rok prožíváme jeho Narození jako něco skutečného. Nevzpomínáme jen na něco minulého, ale Ježíš se pro nás znovu rodí. Dnes v noci jsme se nově narozenému Králi klaněli s Marií a Josefem, s pastýři a anděly, kteří zpívali “Sláva na výsostech Bohu“. O svátku Zjevení Páně se mu půjdeme poklonit s Mudrci. Rádi se v tuto chvíli připojujeme k zástupům na celém světě, abychom vyznali a uznali, že toto Dítě je skutečně Král a Syn Boží. A najednou se nám tady vytváří úžasné společenství všech lidí na celém světě, kteří pochopili, že tenkrát i dnes se nám zjevila v malém Dítěti, kterého se bojí i Herodes a mnozí současníci, Boží Láska. Jak je krásné se podívat na každé malé dítě, které ještě nepoznalo zlo!  To, jak víme, pochází od ďábla, který kdysi na počátku stvořeného světa řekl Bohu: „Non serviam, nebudu sloužit.“ A mnozí  se mu podřizují.  Nedávno jsem seděl ve společenství několika chlapů. Vedly se různé řeči a jak téměř většina Čechů, i tam brali jméno Boží nadarmo. A když jeden 75-tiletý pán tak činil opakovaně, už jsem to nevydržel a vyzval jsem ho, aby šel do vedlejší místnosti, že mu to Bůh ve svátosti smíření odpustí. Od přítomných jsem se hned dověděl, že přece nemají žádný hřích, z čeho že by se měli zpovídat, a ze slov zmíněného pána vyšlo najevo, že byl u svátosti smíření naposledy ve 13 letech. Totálně zapomněli na Boží milosrdenství. A to je to největší poselství Vánoc: milosrdný Otec posílá svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezemřel, ale měl v sobě život věčný. Je jistě na místě otázka, jak odpovědět na toto sdělení. Přijmout Ježíše do svého srdce, obejmout ho a říci mu: „Můj Ježíši, miluji tě z celého srdce.“ Vězme, že tento akt lásky překoná skutečné zlo. Často se naříká, jak je ten svět zlý. Ano, je v něm hodně zla a nenávisti, ale svou upřímnou láskou ke Kristu, k Matce Boží, ke svým blízkým se stavíme na stranu lásky, té Lásky, která se zjevila v Božském dítěti a která pak vytryskla jako pramen milosrdenství na kříži. Láska nakonec zvítězí. (Kdysi jsme četli něco podobného na jedné vlajce, teď už to tam není).

 

Přeji Vám všem radostné prožití Vánoc, poznání toho, co je skutečné dobré, pravdivé a krásné. A vyprávějte o tom poznání dál, všem těm, na kterých Vám záleží. Boží požehnání ať ve Vás dovrší to, co sám svou láskou ve Vás Bůh započal.

 

Žehná všem +František Václav Lobkowicz
Váš biskup