Pouť na Turzovku - přidáno foto

Autor: Martin Grabarczyk <Grabarczyk(at)seznam.cz>, Téma: Zpravodajství, Zdroj: Alena O., Vydáno dne: 13. 05. 2015

V pátek 8. května, na svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí, v časných ranních hodinách nastoupilo  do  autobusu projíždějícího jesenickým děkanátem od Javorníku přes Jeseník po Mikulovice, čtyřicet čtyři poutníků, rozhodnutých navštívit v tento den poutní místo Živčáková, kterému se taky říká Turzovka, na západním Slovensku.  Den sliboval krásné slunečné počasí, a to jen umocňovalo dobrou náladu, která panovala v autobuse. Naše milé zpěvačky nemeškaly a hned zkraje cesty ostatní zásobovaly texty písní ke společnému zpěvu, a je třeba zmínit, že nadšení a chuť zpívat je neopustila ani na zpáteční cestě.


Po nutné pauze u neplachovické benzínky, jsme se při další jízdě společně pomodlili radostný růženec. Cesta ubíhala svižně a než jsme se nadáli, ocitl se náš autobus v obci Korňa u odbočky na horu Živčáková. Trochu nás zaskočila značka na mostku, přes který se mělo přejet –  4t, ale místní občan nás ujistil, že autobusy „tadialto chodia“. Náš pan řidič si pak bravurní jízdou do kopečka po úzké a klikaté cestičce vysloužil spontánní a všeobecný potlesk. 
 
Výstavba nového kostela sice už velmi pokročila, ale přece jen ještě není úplně hotový. Proto jsme se vydali kolem pramenů ke kapli, kde se měla v jedenáct hodin konat mše svatá.  Mši svatou sloužili společně p. Mgr. Jiří Filipec z Vápenné, p. Mgr. Marek Žukowski z Malé Morávky, který tam přijel také s autobusem poutníků a místní duchovní správce p. Mgr. Ivan Mahrík. Četlo se evangelium z 6. neděle velikonoční o tom, že se máme milovat tak, jako si Ježíš zamiloval nás a že ne my jsme si ho vybrali, ale on si nás vyvolil za přátele. Otec  Mahrík nás v kázání s  trochou nadsázky upozornil, že kdyby existoval jenom tento text, že by to stačilo. Také nám připomněl, kde vždycky uslyšíme Pravdu a že se nemáme nechat svést sdělovacími prostředky, které všechno relativizují. Měl mimochodem velmi charismatickou homilii, kterou se snažil probudit naše kamenná srdce, a myslím, že se mu to i dost dařilo. Soudím tak podle vytažených kapesníků a začervenalých očí většiny z nás.
 
Jeho řeč pro nás byla velkým svědectvím a povzbuzením ve víře.  Po mši svaté jsme pak měli příležitost soukromému programu např. jídlu, nákupům, prohlídce poutního místa. Zajímavá třeba byla zídka s různými cedulemi s poděkováními  za vyslyšené modlitby a zázračná uzdravení. 
 
Ve 13. hodin jsme se opět sešli ke společné Mariánské pobožnosti a závěrečnému požehnání.  Potom už jen zbývalo nabrat si zázračné vody a dojít zpět na parkoviště k autobusu. 
 
Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na Cvilíně u Krnova, abychom se pomodlili u Panny Marie Sedmibolestné. Zazpívali jsme si společně Madonu a otec Jiří přidal ještě latinskou Salve Regina.
 
Pak už jsme zamířili rovnou domů na Jesenicko a loučili jsme se s myšlenkou: „ Kam se vydáme příště?“

Myslím, že můžu odpovědět tak trochu podle otce Mahríka : „Tam, kam si nás zavolá náš Otec Bůh.“