V sobotu 25.10. se vydala skupinka poutníků, tedy převážně žen, na pouť do Koclířova, do Českomoravské Fatimy. Cesta nám uběhla vcelku rychle. Stačili jsme se společně pomodlit i Slavný Růženec a zazpívat pár písní z Kancionálu. Po krátkém uvítání v poutním kostele, jsme se trošku občerstvili a učinili zadost svým tělesným potřebám.
Následovala adorace před Nejsvětější Svátostí a rozjímavá modlitba růžence za nemocné. Kdo měl zájem, mohl vykonat i svátost smíření.
Potom jsme se už všichni soustředili na vrchol pouti – mši svatou – která byla obětována na úmysly poutníků. Otec Pavel Dokládal nám také sděloval své dojmy z portugalské Fatimy, odkud se v noci vrátil. Své prosby a potřeby jsme též mohli vložit do amfory postavené u sochy Fatimské Panny Marie. Za tyto prosby bývají slouženy mše svaté vždy třináctého dne každého měsíce.
Po mši jsme si v místní restauraci pochutnali na skvělém obědě a následně jsme absolvovali prohlídku areálu s obsáhlým výkladem otce Pavla Dokládala.
Jsme velmi vděčni otci Pavlu Dokládalovi a Hance Frančákové za to, jak se o nás celou pouť starali.
V místní cukrárně jsme nakoupili skvělé zákusky, v prodejně Pastýř náboženské předměty a přesunuli jsme se do kostela svatého Jakuba a svaté Filomény, kde jsme se před nejsvětější Svátostí pomodlili litanie ke cti svaté Filomény Divotvůrkyně.
A to už byl téměř závěr naší pouti. Cesta autobusem uběhla cobydup, opět společná modlitba – tentokrát Korunka k Božímu Milosrdenství, pár písniček a už jsme byli zase zpátky v našich kopcích.
Díky otci Jiřímu Filipcovi za pěknou pouť a doufáme, že příští rok se na nějakou zase vydáme.
Třeba na Turzovku?
Ó, blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze,
který nás spojuje s Bohem.
Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly.
Věži záchrany před útoky pekla.
Bezpečný přístave v mořské katastrofě!
Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti.
Buď, Maria, všude blahoslavena, dnes i navždy, na zemi i v nebi. Amen.