Pastýřský list k 770. výročí úmrtí sv. Hedviky

Bratři a sestry,

milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána našeho Ježíše Krista! Leží mi na srdci mnoho věcí, které jsou důležité pro život naší diecéze. Žijeme v době, která není snadná, a všichni si uvědomujeme, že záleží na každém z nás, jestli se bude život v naší církvi i ve společnosti rozvíjet nebo naopak stagnovat a prohlubovat v lidech onu „blbou náladu“. Chci poděkovat všem, kteří se připojili k novéně a modlili se před slavností svaté Hedviky, jejíž odchod do Boží slávy před 770 lety jsme si v těchto dnech připomněli.

Svatá Hedvika, prožívala mnoho bolestných situací, ale v každé z nich si uchovala důvěru v Boží moc. A také si byla stále vědoma, že jejím úkolem je být dobrou manželkou, matkou svým dětem i matkou lidu našeho kraje, kam byla provdána. Svatost jejího života je pro nás povzbuzením, že v každé době, byť sebenáročnější, je možné žít Ježíšovu výzvu „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ (Mt 5,16) 

 

V Legendě maior o životě sv. Hedviky čteme: „Svatá Hedvika měla již od dětství zralé srdce; ráda pracovala, vyhýbala se zahálce. (…) Dar zbožnosti a milosrdenství tak silně naplňoval srdce Kristovy služebnice, že byla vždy připravena projevit ke chvále Boží a svatých Páně jak svůj soucit, tak i účinné konání v pomoci bližním. Ve svém srdci totiž uchovávala nezničitelná slova našeho Spasitele a starostlivě je uskutečňovala činem: ´Buďte milosrdní.´“

Nejen slova, nejen zbožné chování, ale také konkrétní skutky blíženecké lásky jsou potřebné, protože jsou svědectvím, že naše víra není mrtvá. Sv. Hedvika si jistě mohla uchovat odstup od trápení svých poddaných, jistě mohla být kněžnou, která žije ve výšinách svého vznešeného stavu. Pro ni však byla láska Kristova motivem k jednání, které ukazovalo, že před Bohem jsme si všichni rovni. Ze svého bohatství štědře a moudře konala pro dobro všech – tedy pro společné dobro. V Kompendiu sociální nauky církve je jasně řečeno: „Společné dobro, které lidé hledají a dosahují tím, že utvářejí společenskou komunitu, představuje záruku dobra osob, rodin i společnosti.“ (čl. 61) Chci v této souvislosti připomenout myšlenku Papeže Pia XI., který řekl: „základními prostředky k překonání zla způsobeného komunismem jsou obnova křesťanského života, uplatňování evangelijní lásky, plnění povinností podle spravedlnosti na meziosobní i společenské rovině s ohledem na společné dobro.“ (čl. 92)  Moji drazí, po 24 letech života ve svobodě to v naší společnosti vypadá, jako bychom na snahu o společné dobro již rezignovali. Stále nejsme zbaveni marasmu, který komunistická ideologie napáchala v našich životech. Mnohé nevyřešené a neuzdravené věci se táhnou dál možná i proto, že jsme sami nebyli naprosto upřímní vůči selháním, kterých jsme se v minulosti dopustili.

V těchto dnech před volbami jsme svědky toho, jak se různí političtí agitátoři opět strefují do restitucí a finanční náhrady, která má v průběhu 30 let vést k plnému vymanění církví ze závislosti na státu. Jsou to bolestné skutečnosti, protože apelují na lidskou závist a probouzejí náboženskou nenávist. Protože zkratkovité mediální výroky a předvolební hesla zkreslují skutečnost, chci vás s pravdivým pohledem na skutečnost ujistit, že církev není a nebude „bohatá“. Hmotné a finanční prostředky, které nám budou vráceny, povedou k zabezpečení života celé církve (nejen duchovních) a při moudrém hospodaření nám snad dovolí i podporovat a rozvíjet službu na poli sociálním a vzdělávacím. Život a služba církve se přece neomezuje jen na bohoslužby v kostelích, ale je opravdu úsilím o společné dobro. Ti, kdo vidí církev především jako pouhý nástroj k zabezpečení náboženských potřeb věřících, jsou zřetelným důkazem, jak hluboko zasáhla demagogie předchozí doby. Život církve - tedy život nás všech, věřících ve Spasitele a Pána Ježíše Krista, proniká do všech oblastí a v bohoslužbě se završuje. Církvi na prvním místě jde o společné dobro - bonum commune, a její služba je zde pro věřící i nevěřící bez rozdílu. Ani v Charitě, ani v církevních školách, ani v dalších službách nekádrujeme podle křestního listu, naopak již v této době zastupujeme někdy stát tam, kde jeho role selhává.

V tomto týdnu se konají volby. Vím, že není snadné vybrat a zvolit. Pro mne samého je to těžké.  Je třeba řídit se zdravým rozumem a hledat nejen ve slibech volebních programů, ale také bedlivě sledovat, kdo jsou ti, kteří předvolební sliby dávají. Prosím, nenechte se odradit od účasti na volbách, protože nikdo nemůže zůstat mimo společenské dění. Hledejte dobro, modlete se o moudrost a světlo Ducha svatého při výběru kandidátů a pak zvolte. Máte-li pocit, že nikdo neodpovídá ideálům dobra, o něž především jde, volte ty, kteří ono dobro nesou ve větší míře. Nevolíte menší zlo, volíte větší dobro. Papež František nám v jedné své promluvě připomněl, že křesťan se musí namočit do politiky. Řekl:  „Častokrát jsme slyšeli, že dobrý katolík se nemíchá do politiky. To však není pravda a není to dobrá cesta. My  máme spolupracovat – vyjádřit svůj názor, promluvit i opravit, neboť všichni musíme mít účast na společném dobru.“ (papež František, ranní kázání 16.9.2013) To však vyžaduje vědomí naší stálé odpovědnosti za společné dobro, při volbách i po volbách.

Na závěr jen krátké slovo k aktuální situaci. Již dvakrát se v Ostravě projevily extremistické skupiny v zdánlivě spravedlivém boji proti „nepřizpůsobivým občanům“. S naléhavostí říkám: Násilí a nenávist nejsou a nemohou být cestou k dosažení dobrého cíle. K cíli, totiž k společnému dobru, dospějeme jen soustavnou a vytrvalou snahou o dobro. Nesmíme zůstat pasivní a musíme říci jasné NE každému projevu zloby a nenávisti navenek i v nás samotných. Často jsou negativní projevy způsobeny těžkou sociální situací konkrétních lidí. Je třeba umět pojmenovat zlo, které se děje a společně mu čelit. Na nás na křesťanech je, abychom hledali cesty vzájemnosti a solidarity. S otcovskou starostlivostí proto vybízím, abychom rezolutně odmítali projevy násilí vůči, kterékoli skupině obyvatelstva a abychom byli citliví a vnímaví všude tam, kde lidé trpí chudobou nebo dokonce nouzí. Zároveň vám chci poděkovat za štědrost a velkorysost, kterou prokazujete jak při dnešní misijní sbírce tak vždy, když se vyskytne nějaká nenadálá situace, jakou byly například letošní povodně. Vždyť i z vašich darů může Charita pomáhat také dnes, kdy na postižené povodněmi mnozí již zapomněli.

 

Milovaní bratři a sestry, ať vás provází Boží požehnání na přímluvu Panny Marie i všech našich diecézních patronů, zvláště pak svaté Hedviky. Denně se za vás modlím.

 

Váš biskup a bratr František Václav