Řehoř Veliký

     Papež Řehoř Veliký byl impozantní osobnost - byl to velký státník, vynikající teolog a otec středověkého papežství. Jako syn zámožného a zbožného římského senátora se ve věku asi 30 let stal prefektem města (což byl nejvyšší občanský úřad). O rok později se však rozhodl zasvětit život Bohu. Prodal mnoho svých výnosných nemovitostí a založil šest klášterů na Sicílii a jeden - kde pod ochranou sv.Ondřeje sám našel domov - v Římě. Tam se uchýlil jako mnich, aby se oddal životu vyplněnému posty a rozjímáním. Roku 585 se stal rádcem papeže Pelagia, jehož nástupcem se r.590 stal.
     Řehoř musel čelit řadě nesnází. Řím trpěl hladomorem, umocněným skutečným morem. Řehoř zreorganizoval správu církevních statků a příjmů, které z nich plynuly, použil ke zmírnění následků bídy a moru. Roku 568 vpadli do Itálie Langobardi a plenili poloostrov. Řehoř s nimi r.592 uzavřel mírovou smlouvu.
     Podporoval misijní činnost, jejímž účelem bylo obrátit Langobardy na víru, a vyslal také misionáře k Vizigótům do Španělska, k Frankům do Galie (dnešní Francie) a k Anglosasům do Anglie. Na trhu s otroky v Římě prý uviděl pár anglických chlapců na prodej a jejich krása na něj zapůsobila tak, že zvolal, že toto nejsou Anglové, ale andělé. Roku 596 pověřil sv.Augustina, jednoho z mnichů v klášteře sv.Ondřeje, vedením misie v Anglii a opatřil mu pomocníky. Obrácení Anglie na víru bylo jedním z velkých úspěchů jeho pontifikátu.
     Liber Regulae pastoralis, který Řehoř r.591 napsal, aby vysvětlil úřad i povinnosti biskupa, byl ještě za jeho života přeložen do řečtiny, více než dvě století nato Alfrédem Velikým do anglosaštiny a pro středověkou církev se stal textem zásadního významu. Řehoř napsal rovněž řadu slavných homilií a komentářů; díky těmto textům se stal jedním z církevních učitelů.
     Řehořova úloha patrona zpěváků má původ v jeho práci v oblasti liturgie - gregoriánský chorál je pojmenován po něm. Sám se podílel na vypracování latinské liturgie a založil v Římě zpěváckou školu. Je autorem řady modliteb.
     Řehoř měl po většinu života chatrné zdraví a v posledních letech trpěl dnou a žaludečním katarem. Zemřel r.604, když Řím opět sužoval mor a hlad. To, že se sám označoval za „služebníka služebníků Božích” dokládá jeho skromnost; skutečnost, že tohoto výrazu začali užívat všichni papežové, kteří přišli po něm, názorně odráží jeho zásadní význam pro historii papežství a západní církve.

Narodil se kolem r.540 v Římě.
Kolem r.572 se stal římským prefektem.
Roku 573 založil kláštery na Sicílii a v Římě.
Roku 590 byl zvolen papežem.
Roku 596 poslal misionáře do Anglie.
Zemřel r.604 v Římě.
Svátek : 3.září
Kult : Vznikl záhy a hojně se rozšířil.
Je vzýván rovněž : když hrozí nebezpečí moru.
Atributy : Biskupská berla, holub, tiára.