František z Pauly (Paola)

     zakladatel řádu OM, narozen : 1436 (?) v Paole, Itálie, zemřel: 2. dubna 1507, v Plessis-les-Tours, Francie, patron poustevníků; ochránce proti moru; proti manželské neplodnosti. Od r. 1943 patron italských námořníků.

     Řád „nejmenších bratří", minimů nebo též paulánů, byl založen Františkem z Pauly. Původně se tato společnost nazývala „poustevníci sv. Františka z Assisi". Její členové chtěli být ještě méně než „menší bratři" umbrijského zakladatele řádu Františka. Papež Sixtus IV. schválil r. 1474 řeholi, kterou vypracoval František z Pauly.
     Kdo byl František z Pauly? Narozen r. 1436 (1416?) v malém městečku Paole v italském kraji Kalábrii, dal se už ve 13 letech do ochrany františkánů nedaleko rodičovského domu. O rok později se uchýlil do samoty v Kalábrii, aby se oddal svrchované přísnému poustevnickému životu. Brzy se kolem něho shromažďovalo stále více stejně smýšlejících, kteří byli přitahováni vyzařováním a asketickým způsobem života mladého muže. Počet poustevníků byl rok od roku větší. Členové společnosti kolem Františka z Pauly konečně přešli ke klášternímu životu a r. 1454 zřídili v Cosenze, historickém městě nad Busentem, první klášter a kostel.
     Toto založení byl začátek řádu „nejmenších bratří". Brzy následovaly další kláštery. Hnutí se rychle šířilo v jižní Itálii. Zakladatel František z Pauly zavázal své žáky a spolubratry ke stálému postu. Požívání masa a všech živočišných pokrmů, jako je mléko, máslo a vejce, jim bylo co nejpřísněji zapovězeno. Sebezápory všeho druhu patřily k asketickému způsobu života minimů.
     Během let získal František z Pauly pověst divotvůrce. Zvěst o jeho vyzařování pronikla do všech zemí. R. 1482 dal nemocný francouzský král Ludvík XI. zavolat Františka z Pauly prostřednictvím papeže Sixta lV. ke svému lůžku do Plessis u Tours. Při příchodu prostého, skromného bratra z jižní Itálie se setkaly dva diametrálně rozdílné světy. Zde přepychový, přesycený styl královského dvora, tam pokorný, ubohý, ale velkým charismatem obdařený lidový misionář z Cosenzy. František z Pauly neuzdravil Ludvíka XI. z tělesného utrpení, ale spíše ulevil panovníkovi, sice věřícímu, ale často krutému, ve špatném svědomí a připravil ho na pokojnou smrt. Ludvíkův nástupce na trůně jeho syn Karel VIII. se nechtěl zříci služeb Františka z Pauly a získal si ho za věrného rádce pro příštích 25 let. Dal zakladateli řádu postavit v Plessis-les-Tours klášter, z něhož se rozšířila pověst o velkém misionáři do Německa a Španělska.
     František z Pauly zemřel po pohnutém a naplněném životě 2.dubna 1507 v Plessis-les Tours. Skonal na Velký pátek, pohřeb se konal o velikonočním pondělí. Tradice uvádí, že mrtvé tělo bylo na radu princezny po nějaké době zase vykopáno a přeneseno do sarkofágu, neboť řeka v sousedství stále znovu zaplavovala místo jeho pohřbení. Tvář mrtvého byla prý toho dne ještě právě tak neporušená jako při jeho smrti. Za následujících hugenotských válek byly ovšem ostatky spáleny.
     Podle posmrtné masky namaloval slavný umělec Jan Bourdichon, francouzský dvorní malíř, portrét Františka z Pauly. Král František I. ho daroval papeži Lvu X. při svatořečení zakladatele řádu r. 1519. Podle originálu, který není už dnes k nalezení, byly během doby zhotoveny četné kopie.
     Znázorňování: nesčetná vyobrazení a slavná malířská díla připomínají zakladatele řádu Františka Z Pauly. Vidíme ho většinou v řádovém hábitě s kapucí, často s nápisem „Charitas" na šatu nebo na tabuli. Murillo namaloval Františka z Pauly (Prado, Madrid), rovněž Ubaldo Gandolfini (obrazárna, Bologna), Tintorelto (S.Maria del Giglio, Benátky) a Tiépoln (S. Be-nedetto, Benátky).